První dny ve Vietnamu: Bláznivá Hanoj a mrazivá Sapa

Troubení motorek, nudlová polévka a zabijácky silný kafe. Tak nějak nás přivítalo hlavní město Vietnamu, kam jsme přilétli pořádně zrelaxovaní po týdenním pobytu v poklidném laoském Luang Prabangu. A že se nám ty síly, co jsme tam nabrali, ještě hodily… 

Do centra Hanoje jsme se dokodrcali víc jak po hodině a půl jízdy linkovým autobusem, který kdosi na Trip Advisoru doporučil jako nejlepší dopravní spojení z letiště. Zapomněl už ale zmínit, že tenhle bus sice stojí jen cca 7 korun, zato ale staví snad na každých 100 metrech… No co, ušetřili jsme, a ještě si užili vyhlídkovou jízdu (aspoň takhle se snažím uklidnit Péťu, ale moc se na to netváří…).

DSCF8575
Projít z bodu A do bodu B vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti.

Bacha, motorka!

Po pár minutách ve staré čtvrti se ale přestávám tvářit i já – po roce jsem zpátky v totálně nejbláznivějším městě. Úzké uličky a chodníky lemují stánky se vším, na co si jen vzpomenete (procházíte třeba ulicí plnou řezaček kokosu, ulicí motorů, ulicí bot, ulicí zámků, ulicí vodovodních kohoutků apod.). Do toho spousta lidí a hlavně – motorek. Už jen když tohle slovo píšu, mám z něj husí kůži. Člověk tady musí mít oči na stopkách, nebo spíš vepředu, vzadu, na boku… máte pocit, a on to není jen pocit, že motorky jsou tu všude a každou chvíli vás přejedou. Přejít z jedný strany silnice na druhou pak chce speciální dávku odvahy – prostě vykročit. Motorky nebrzdí, natož aby zastavily. Prostě vás (za doprovodu naštvaného troubení) objedou. Jo, a nějaký přednosti v jízdě, červená na semaforu nebo protisměr? Ignore.

DSCF8567
Hlava na hlavě, stovky motorek, troubení a hluk. Každodenní hanojská realita.

Ubytujeme se v hotýlku/domově majitelů/cestovní kanceláři/jídelně, který je, jako většina budov tady, strašně úzký. Náš pokoj v nejvyšším patře má snad nejbizarnější koupelnu se záchodem ever – je vestavěná přímo v pokoji a nemá strop. Tímto děkujeme vynálezcům špuntů do uší…

DSCF8664

Nudle, kafe a památky

Vydáváme se na první obchůzku po okolí. Ochutnáváme první nudlovou polévku a konečně taky vysněné vietnamské kafe s kondenzovaným mlékem, které tu servírují společně s šálkem zeleného čaje. Chvíli procházíme (uskakujeme před motorkami) uličkami, projdeme si velké kryté tržiště, u kterého zhltneme první banh mi (bagetku se smaženým vajíčkem a zeleninou), ale za chvíli už toho máme plný kecky. Od všudypřítomného hluku, smogu a blázince si na hodinu odpočineme v divadle na Water Puppet Show, která strašně pěkně a vtipně za doprovodu živé hudby vypráví příběhy z vietnamské historie.

DSCF8673
Nasvícený most vedoucí ke chrámu na jezeře Hoan Kiem v centru města.

Další den se vydáváme za jednou z nejznámějších památek – Temple of Literature, tedy místo nejstarší vietnamské univerzity. Pak dojdeme k Ho Chi Minovu mauzoleu, ale bohužel jen pár minut po zavíračce. Na balzamovanou mumii se tedy nepodíváme, a tak si jdeme spravit náladu hanojským pivem a skvělým pouličním jídlem. Já pak trávím zbytek dne „doma“, protože chození v tom blázinci už mě začíná deptat, Péťa si ještě užívá atmosféru města a večer sedáme na noční autobus do Sapy.

DSCF8643
Vojenská stráž před Ho Chi Minovým mauzoleem.

Spací autobus a „milé“ přivítání na severu

Ve Vietnamu fungují tzv. sleeping busy s lehátky, které nabízejí skvělou možnost, jak se přepravit z jednoho místa na nějaké další, vzdálenější – ušetříte peníze za nocleh, ale i jinak zabitý den na cestě. Nutno ale podotknout, že se ale rozhodně nejedná o nejbezpečnější způsob cestování (proto jsou taky u nás zakázané žejo). Navíc řidiči tu jezdí jako naprostí šílenci. Radši si to ale nepřipouštíme. Do Sapy – nejznámějšího městečka na severu země obklopeného krásnými rýžovými terasami – dorážíme ve 3 ráno, ale ještě se v autobuse můžeme dalších pár hodin prospat. Stejně jsme pak totálně rozlámaní a mrtví (až při příští jízdě si takticky zabereme pětisedačku vzadu a uděláme si z ní velký letiště).

IMG_8505
Bezpečnost na prvním místě.

Tour de ubytování a první konflikt s místními

Vydáme se na obchůzku guest housů. Předem si ubytování nezamlouváme – i ve Vietnamu se mnohem víc vyplatí řešit to až na místě – usmlouvá se lepší cena a hlavně člověk vidí pokoj na vlastní oči. Obejdeme jich několik – buď se nám pokoje zdají drahé, nebo špinavé, nebo je nemají k dispozici na všechny tři noci, které tu plánujeme zůstat. Nakonec si vybereme docela pěkný a levný pokoj v horním patře jednoho z hotýlků s úžasným výhledem na město, který na první pohled vypadá v pohodě.

DSCF8680_DSCF8692-13 images
Když se v Sapě rozpustí mlha, otevřou se úžasné výhledy na okolní hory.

Na recepci se domluvíme rukama-nohama, angličtinu tu nevedou a moc sympatičtí teda nejsou, ale jsme unavení, těšíme se na sprchu a už nás to trajdání v zimě s batohama dost nebaví. Bohužel ale po chvíli zjistíme, že je tu šílená zima (venku je asi 5 stupňů, topení tu nemaj a klimoška jen chladí). Navíc přestane téct teplá voda. Jdeme to řešit, ale to se dá těžko, když se nemáte jak domluvit. Rozhodneme se, že si proto najdeme něco jiného, a chceme aspoň část peněz zpátky. Najednou nepříjemný recepční anglicky něco umí: „No money back“. A tak zaplacené peníze za jednu noc zpátky nedostaneme ani po velkém naléhání. Takhle se vlastně odstartuje série nepříjemných situací, které s místními zažíváme po celou dobu, co ve Vietnamu jsme.

Odpoledne si ale spravíme náladu procházkou po městě, poctivým pho bo v jídelně pro hmonžské průvodkyně a objevíme úžasně útulnou kavárnu Gecko, kde hoří krb a mají tu čokoládovou pěnu. 🙂 Zajdeme tam pak každý další den – poslouží nám jako skvělá „kancelář“ a příjemná zašívárna před nevlídným počasím.

DSCF8715
Rýžová políčka v Sapě.

Hlavní cíl výletu do Sapy – rýžová políčka

Další den se vydáváme na výlet mezi rýžová políčka. Po krátkém zvažování zavrhneme možnost absolvovat to s průvodkyní z etnika Hmongů a s přespáním u ní doma formou homestay. Ceny nám prostě přijdou neskutečně přestřelené. Máme štěstí, trochu se oteplí a zvedne mlha, a tak se nám otevírají úžasné výhledy. Půl dne prochodíme terasy křížem krážem a do centra dojdeme tak akorát – s prvními kapkami deště a za doprovodu mlhy, která se bohužel následující dva dny nad Sapou drží jak klíště.

DSCF8719
I po sklizni je na co se koukat.

Jak jsme si udělali kámoše mezi kulturisty

Co dělat, když je venku hnusně? Ideálně dát si pořádně do těla. A tak se vydáváme do místního fitka. Když slečna na recepci vidí dva bělochy, začne se smát, otočí se a dělá, že tam nejsme (= znamení, že neumí anglicky). Naštěstí se nás ujme místní polonahý svalovec, co vypadá jak Jackie Chan, a tak zaplatíme každý asi 30 korun a jdeme na to. Ve fitku hraje na plný pecky techno, nejlehčí činka má asi 10 kilo a jako větrání slouží dokořán otevřený okna (venku mrzne). Jeden z borců sprintující na běhacím páse puštěném na maximum má proto na sobě tričko s límečkem, svetr a rozepnutou péřovku. Snažím se nesmát moc nápadně… Každopádně pořádný cvičení už nám hrozně chybí, tak jsme nadšení, že jsme se mohli po dlouhý době zničit. 🙂 Jo a mimochodem, toho Jackieho Chana pak potkáme i na večeři v pouliční restauraci, kde nabízejí spoustu věcí na grilu. Se svojí dívkou si vychutnávají opečené vrabce a žáby. Takže z tohohle rostou svaly…

DSCF8741
Počasí vyšlo na jedničku…

Okrasný park po Vietnamsku

No a když už jsme u těch kulturních rozdílů, ještě musím zmínit Ham Rong Mountain, další dominantu Sapy. Jedná se vlastně o velký park, a opravdu moc krásně upravený, který je ale atrakcí spíš pro asijské turisty. Kromě záhonů a různě zastřižených keříků tu je rozesetá spousta soch zvířat. V té nejkýčovitější podobě, jakou si dokážete představit. Ale asijští turisté jsou z nich (aspoň podle počtu selfie sticků a skupinového pózování u každého z nich) naprosto nadšení…

Příště zas něco o tom, jaká byla cesta do národního parku Ba Be a jak se nám líbil největší vodopád a jeskyně ve Vietnamu. 😉

Categories: Vietnam

1 Comment

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s