První cestovatelská krize v Haiphongu a zátoka Ha Long Bay za odměnu

Zatím to naše cestování až na pár výjimek vypadá docela sluníčkově, co? Věřte, že mezi krásnými zážitky je ale i pár negativních. Neustálé přesuny, únava, průběžné plánování další cesty a do toho stíhání práce jsou sice vyčerpávající, ale dají se společnými silami a vzájemnou podporou zvládnout. Horší je, když se k únavě z toho všeho přidá nikdy nekončící dohadování s místními, znechucení nad jejich „vychcaností“ a potřebou z nás vytáhnout co nejvíc peněz při každé příležitosti, špatné počasí a ošklivé prostředí. To to pak jednou musí vybublat…

DSCF8882
Komunistický památník nesmí chybět v žádném větším městě

O Haiphongu jsme věděli, že tam asi nebude nic moc k vidění. Ale vede sem přímé spojení z Cao Bangu, odkud jsme vyjížděli, je to dobrý výchozí bod pro výlet do zátoky Ha Long, kterou jsme si rozhodně nechtěli nechat ujít, a navíc přímo odtud můžeme letět dál na jih. A protože komplikované přesuny jsou na celém cestování nejnáročnější, byla to celkem jasná volba.

Facka č. 1 – Vy se tu jako chcete ubytovat?!

Přijíždíme klasicky cca v 5 ráno rozlámaní po noci strávené v nočním autobuse. Město se teprve probouzí, ještě tu není takový provoz, a hlavně konečně můžeme sundat péřovky – konečně je (relativně) teplo! Na Bookingu si vyhlídneme dobře umístěné a hodnocené ubytování, ale nezamlouváme. Vždycky chceme pokoje nejdřív vidět osobně a pořád doufáme, že by nám je mohli takhle napřímo prodat za lepší cenu. Navíc už se nemůžeme dočkat, až si dáme sprchu a trochu se prospíme na něčem, co nedrncá.

Paní na recepci se na nás tváří jako na smradlavý ponožky. Anglicky neumí říct ani „hello“, vytasí proto svůj iPhone a aplikaci na překlad z vietnamštiny. Slova, která jí z toho vylezou, nedávají smysl. Po pár neúspěšných pokusech (co trvají asi 20 minut), kdy jí opakovaně různými variantami posunků vysvětlujeme, že chceme 1 pokoj pro 2 lidi na 2 noci, se konečně zdá, že pochopila, a vede nás po schodech 5 pater nahoru. Pokoj se nám líbí, už se vidíme zaboření v peřinách, a tak jdeme na recepci dohodnout detaily. Jenže nám nastřelí cenu, která mnohonásobně převyšuje částku uvedenou na Bookingu. A tak následuje další, asi 20 minut trvající, série pokusů o pantomimické vysvětlení, že tohle teda ne. Nezdá se, že by chtěla ustoupit, a je čím dál víc nepříjemná.

Už toho máme dost, a tak se celí naštvaní sebereme a jdeme o hotel vedle. Tam se k nám velmi neochotně „ujme“ ještě víc nepříjemně vyhlížející majitel, co taky neumí anglicky, teda kromě toho, že si za pokoj řekne ještě víc peněz. Vzhledem k tomu, že celá hala smrdí cigaretovým kouřem a je tam neskutečný bordel, ani se nesnažíme smlouvat. Po předchozích zkušenostech je nám jasné, že takhle tady můžeme chodit třeba celý den. A tak sklopíme uši a jdeme zpátky do prvního ubytka (kde to nesmrdělo, a pokoje byly objektivně fakt pěkný) s tím, že tedy „OK“. „Co OK? Vy tu chcete být přes noc?“ Jeden z hostů, co jde zrovna kolem, nám pomůže s překladem a sdělí nám, že si mysleli, že tu spát nebudeme.

Nechápeme. Ale takhle je to tu se vším. Přijdete do hotelu a diví se, že se tu chcete ubytovat. Přijdete do jídelny a diví se, že se chcete najíst. Přijdete do fitka a diví se, že si chcete zacvičit. Long story short, ubytovali jsme se, museli jsme v průběhu měnit pokoj (proč, netušíme), jo a že jsme si tam chtěli vyprat (velký nápis Laundry)? No tak to jsme se asi zbláznili. „No laundry here. (A vy byste tu taky být nemuseli.)“

DSCF8998
Centrum. Vykouklo sluníčko a chvíli nejelo moc motorek. 🙂

Facka č. 2 – Město plné jedu

Nepříjemní lidé ale nebylo to jediné, co nás tu hodilo do módu lehčí depky. Znečištění prostředí a hromady odpadků jsou obecně obrovským problémem celé této části světa. V Haiphongu tomu ale nasadili laťku ještě o level výš. V podstatě jedinou dominantou je „městský park“, kam se jdeme po chvilce spánku projít.

Cestou se stavíme na obědě v pouliční restauraci, která sestává z pár plastových židliček a stánku s „bun cha“. Pod stolem se válí kosti a zbytky jídla, ale nad tím už se tu ani nepozastavujeme. Pereme se s nakyslým vývarem, ve kterém plavou nezařaditelné věci. Péťa využívá své výhody, že sní všechno, a já do sebe nacpu aspoň suché nudle (ne, nebudu se koukat, jak se v nich při nabírání hrabou rukama), abych neměla úplně prázdný žaludek.

Uprostřed „městského parku“ leží jezero a kolem něj se vine nadějně vyhlížející promenáda. Když se přiblížíme, praští nás do nosu šílený smrad – a za chvíli pochopíme, proč. V jezeře plavou desítky mrtvých ryb břichem vzhůru a mezi nimi hromada odpadků. Kromě toho sem ústí výpusti odpadních vod? továrního odpadu? Nevíme. Ale je to jedna velká nádrž jedu. Nadějně vyhlížející promenádu navíc v půlce přerušuje skládka, ve které si hrají špinavé děti.

Facka č. 3 – Teprve teď pochopím, co znamená opravdový smog

Jdeme raději do přístavu zajistit si lístky na loď na ostrov Cat Ba, odkud se chceme vypravit další den a prohlédnout si slavnou zátoku Ha Long Bay. Je pozdní odpoledne a provoz houstne, přejít ulici vyžaduje dávku pořádné odvahy (o bláznivých motorkách v Hanoji už jsme vám psali a tady to není jiné, ba naopak).

Čím víc se blížíme k přístavu, tím více obloha získává tmavě žlutý odstín a fyzicky cítíme, že tu houstne vzduch. Docela lituju, že jsme si nepořídili roušky, protože s každým nádechem se o mě pokouší záchvat kašle a je mi špatně. Dokonce i viditelnost se zhoršuje. Takhle jedovatý vzduch znám jen z alarmujících reportáží o Pekingu a dochází mi, že tohle je opravdu ekologickej průser.

IMG_1776
Přístav v Haiphongu rozhodně není nejčistší

Facka č. 4 – Psí a kočičí maso. Ne, tak tohle už vážně nedávám…

Lístky zařízeny, a celí zaprášení se vydáváme centrem zpátky. Cestou narazíme na rozsáhlé noční trhy. Chceme se tu najíst, ale protože jsem se někde dozvěděla, že v Haiphongu jsou vyhlášené restaurace s psím a kočičím masem, trvám na něčem vegetariánském. Z lákavě vypadajících trhů se ale vyklube totální peklo.

Pohled na stánky s masem mě po celém unavujícím dnu plném vysilujících zážitků už úplně dorazí. Válí se tu smradlavé vnitřnosti obletované hejny much, kusy nohou s trčícími kopyty, nasekané slepičí pařáty, celé kravské hlavy s očima, spousta krve na zemi… Vidíme týpka, co griluje vepřové koleno nad letlampou a do toho pořád uskakujeme šíleným motorkám (to si je nemůžou někde zaparkovat a aspoň na nákup jít pěšky?!). Je tu nepředstavitelný hluk – lidi nemluví normálně, prostě hrozně řvou – a už zmiňovaný smrad, hlavně z rybiny.

Meníčka v pouličních restauracích samozřejmě jen ve vietnamštině a nikdo se s námi nechce bavit, když se jich zeptáme, co mají k jídlu. Obejdeme jich bez úspěchu několik. V jedné mají docela hezky vypadající mísu plnou něčeho, co z dálky připomíná zeleninu – v duchu se zaraduju a jdu blíž. Jsou to červi. Bílí, masití červi, kteří se ještě hýbou. A to je moment, kdy už se mi nejen zvedne žaludek, ale i zamotá celý svět a jediné, co chci, je dostat se odtud pryč.

Nakonec jsme skončili zase u vývaru s rýží a dorazili se nějakými krekry ze supermarketu. Příští cestu do přístavu jsme absolvovali taxíkem (přestože se tomuhle způsobu dopravy tady vyhýbáme, co to jde). A z pokoje jsme nevycházeli, dokud to nebylo nejnutnější.

IMG_1783
Prodejna zeleniny

Den strávený na Cat Ba Island byl jako vysvobození

Další den jsme se přepravili na ostrov Cat Ba, kde jsme si najednou přišli jako v jiném světě. Lidi se usmívali, sami od sebe se s námi bavili, byl tu skvělý výběr jídla a pohodová atmosféra. Užili jsme si skvělý den a Péťovi se splnil velký cestovatelský sen – proplout zátoku Ha Long. Pro mě už to bylo podruhé, ale nezklamala. Na nádherně členité skalní výběžky a plovoucí vesničky v takovém ohromném měřítku hned tak nenarazíte.

Ale dost už bylo slov, pár obrázků řekne víc… 🙂

DSCF8934
Zátoka Ha Long právem patří do UNESCO
DSCF8962
Plovoucí rybářská vesnička. Domečky na vodě mají zahrádky, pobíhají na nich psi, najdete tu obchůdky i restaurace. Jinak než na lodičce se sem ale nedostanete.
DSCF8969
Making of selfie s prasátkem na ostrově 🙂

Říkám to trochu se sebezapřením, ale teprve po zážitku v Haiphongu mi došlo, že zdržovat se mimo turistické lokality nemusí být vždycky výhra. Aspoň ne v téhle zemi. Nebo jsme prostě měli smůlu. I když to si spíš nemyslím. Holt jsme chtěli autentický Vietnam, tak jsme ho dostali. I s úroky…

Categories: Vietnam

1 Comment

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s