První dny života v autě: Propršený Northland a pohádkový Coromandel

Nakoupeno, zabaleno, a konečně můžeme vyrazit! Loučíme se s Doughem a Madge a taky s pohodlím jejich domečku, nasedáme do naší vymazlené Estimy a jedem směrem na sever. Jen, co se vymotáme z centra Aucklandu, začnou padat první kapky deště… A až na menší výjimky si nedají pokoj ani následující čtyři dny.

DSCF2226
A roadtrip může začít! Počasí přeje…

Máme v plánu podívat se na mys Cape Reinga, nejsevernější bod Zélandu ležící v oblasti Nothlandu, odtud se vrátit zpátky do Aucklandu a následně přejet na jihovýchod do vychvalovaného Coromandelu. Protože přípravy na cestu zabraly víc času, než jsme předpokládali, vyrážíme až po šesté večer. První den proto nedojedeme nikam daleko a na noc kotvíme ve freedom campu ne zas tak vzdáleného od města.

Jak je to s kempováním na Zélandu?

Z předchozího článku už víte, že na cestování Zélandem jsme si záměrně pořídili tzv. self-contained auto. To nám umožňuje na rozdíl od aut bez téhle speciální certifikace přespávat na místech, kde se nic neplatí. To ale neznamená, že si zastavíte, kdekoliv se vám to zalíbí a tam přespíte. Tohle kempování na divoko už je na většině území Zélandu kvůli ochraně přírody zakázané a když vás při něm chytí, napaří vám na místě pokutu minimálně 200 dolarů.

Self-contained auta ale můžou přes noc parkovat ve vyhrazených freedom campech. Nenechte se ale názvem „camp“ zmýlit. V podstatě se jedná vždycky jen o parkoviště se záchodem (někdy suchým, někdy splachovacím, někdy s umyvadlem a vodou, někdy jen s dezinfekcí na ruce). Žádná sprcha, přístřešek nebo jiné vybavení. Pro přespání je navíc k dispozici jen pár míst, a tak je o tyhle kempy obrovský zájem. Hlavně v turisticky oblíbených lokalitách jsou lidi schopní zabrat si tu místo klidně už ve 2 odpoledne.

DSCF2896
Tak takhle tady přebýváme…:)

Občas proto máme smůlu a volné místo už nenajdeme. V některých oblastech freedom campy zase vůbec nejsou. Tehdy zamíříme do klasických placených kempů, ve kterých bývá kvalitní zázemí v podobě kuchyně s ledničkou, pračka, a hlavně sprchy s teplou vodu. Využíváme aplikaci CamperMate, kde jsou všechny kempy vyznačené. Kromě toho si přes ni hledáme taky veřejné sprchy, prádelny, místa pro doplnění pitné vody nebo vyhození odpadu. Geniální věc. 🙂

Svíticí červi, překrásné pobřeží a voda v autě

Ale zpátky k cestě. Ráno po první noci na parkovišti (zjišťujeme, že v autě se spí překvapivě pohodlně), se vydáváme do jeskyní Waipu, kde žijí svíticí červi. Vypouštějí světélkující sliz, kterým lákají potravu. Sundáváme boty, vyhrnujeme kalhoty a po kolena ve vodě se brodíme černočernou jeskyní. Když zhasneme baterku, nad sebou vidíme stovky malých světýlek, které připomínají nebe plné hvězdiček. Krásný zážitek. 🙂

DSCF2223
Rozvodněný vodopád Kerikeri po neustálých deštích

V Northlandu pak ještě zkoukneme známou Paihia Beach a projdeme se k vodopádu Kerikeri, který je díky dešťům pěkně rozvodněný. Druhý den zakončíme v odlehlé zátoce Spirits Bay daleko od civilizace a signálu. Užíváme si krásného a divokého pobřeží s vysokými útesy a zelené kopce, na kterých se pasou koně a krávy. Je to nádhera.

DSCF2333
Magická a divoká Spirits Bay

V noci nás ale vzbudí strašný liják a zjistíme, že nám střešním oknem pekelně zatéká do auta. Máme úplně promočenou matraci a přední sedačky. A tak se ve tři ráno střídáme v naplňování a vylévání hrníčků proudem vody, který nám tam crčí. Ráno okno utěsníme kobercovkou, která jakž takž funguje, ale další noc se scénář opakuje. V autoservisech nám to bůhvíproč nechtějí opravit, a tak si pomůžeme další rolí kobercovky, potravinové fólie a plachty na malování, kterou střechu vždycky na noc utěsníme. Moc to nepomáhá. 😀 A tak zatneme zuby a problém vyřešíme  až u týpka v Aucklandu, od kterého jsme auto koupili. Sice nemá radost, že nás zase vidí, ale okno spraví a spolu s ním i oba odtokové kanálky, které praskly, a tak voda neměla kam odtékat a hromadila se v autě.

DSCF2345
Cesta na nejsevernější sever 🙂

Ale zpátky k Northlandu. Jako zázrakem nám na Cape Reinga vysvitlo sluníčko, a tak jsme si užili famózní výhledy na soutok Tasmánského moře s Tichým oceánem a překrásné pobřeží. Výlet sem i přes všechny ty peripetie rozhodně stál za to.

DSCF2402
Konečně modro! 🙂 Cape Reinga s charakteristickým majákem

Cestou zpátky jsme si ještě zaskočili na velké písečné duny, sice zmáčené od předešlého deště, ale i tak nesmírně působivé.

DSCF2462
Giant Sand Dunes

Nejstarší a největší. Kauri stromy nás dostaly

Co nám totálně vyrazilo dech, byly stromy kauri. Dřív tenhle druh pokrýval většinu území severního ostrova, pak je ale lidé vykáceli a získanou půdu začali využívat pro zemědělství a farmaření. Kauri jsou obrovské. Jejich kmeny jsou tak široké, že by je i několik lidí najednou mělo problém obejmout. Každý strom pak tvoří celý zvláštní ekosystém – rostou na něm další rostliny a hnízdí ptáci.

DSCF2531
Pěkně upravený chodníček v kauri forestu

Prohlédli jsme si nejstarší strom Tane Mahuta i nedaleké Four Sisters. Bylo tu krásně vidět, jak na Zélandu berou ochranu přírody opravdu vážně. Před vstupem do kauri lesa si člověk musel očistit boty kartáčem a napustit podrážku speciální tekutinou a chodit jen po vyznačených cestách, aby nepoškodil kořeny a nezanesl sem nějaké parazity.

Na skok zpátky v Aucklandu

DSCF2649
Hned bych si ji vzala domů 🙂

Při návratu na jih jsme se pak ještě stavili na Ninety Miles Beach – dlouhatánské pláži, po které se dá i jet autem a poslední noc přespali na farmě u Dargaville, kde pěstují kumara brambory. V životě jsem neviděla tolik švábů najednou jako tady. Podobný pracovní skype v obklopení hejna nechutných bzučících brouků už nikdy nechci zažít. 😀 Ve městě jsme se pak ještě jednou sešli na večeři s Radkem a Michelle, přespali u nich doma na zemi a pak vyrazili dál.

Cestou z Aucklandu jsme se ještě stavili v několika regionálních parcích. Nejhezčí byla procházka v parku Duder se zelenými kopečky a hlavně stovkami pasoucích se ovcí a krav. Úplná oáza klidu.

Coromandel – jedno z TOP míst severního ostrova

Cestování po oblasti Coromandel pak patřilo k těm nejhezčím zážitkům na severním ostrově vůbec. Kopcovitá krajina, šťavnatá zeleň, stáda ovcí a krav všude, kam oko dohlédlo, a taky úžasně čisté moře a příjemně ospalá pobřežní městečka…

V Coromandelu jsme měli chuť zastavovat snad na každém kilometru, protože taková příroda se hned tak nevidí. Scénické výhledy z klikatých silniček na zelené kopečky s pasoucími se ovečkami nás doprovázely po celou dobu.

DSCF2695_DSCF2704-10 images
Coromandel. Asi se nedivíte, proč jsme se do něj zamilovali…

Dali jsme si taky poctivý hike na Castle Rock, odkud byla vidět celá oblast i nedaleké pobřeží.  Poprvé jsme tu taky ochutnali typické fish and chips zabalené v umaštěném papíře a snědli je s výhledem na moře a kroužící racky.

Nevynechali jsme ani známý walk na Cathedral Cove, skalní oblouk u překrásné pláže. Zastavili jsme se i na protřelé Hot Water Beach, kde si můžete vyhloubit díru v písku a hovět si v horkých pramenech, co tu vyvěrají. Protože to tu ale připomínalo spíš rochniště obtloustlých turistů, jen jsme si v pramenech smočili nohy a pak rychle prchli dál. 🙂 Líbilo se nám taky městečko Tauranga, které jsme si prohlídli pěkně z výšky po výstupu na přilehlou horu s Mt. Maunganui se spoustou paraglidistů.

DSCF2870_DSCF2876-7 images
Cathedral Cove
DSCF2933
Tauranga

Právě v Coromandelu, na pobřeží u městečka Matarangi jsme taky natrefili na nejkrásnější freedom camp, který pak celkový dojem z téhle oblasti jen korunoval.

DSCF2758_DSCF2767-10 images
Tak tady jsme přespali… Doteď jeden z nejhezčích free kempů na Zélandu

Categories: Nový Zéland - severní ostrov

1 Comment

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s