Na Zélandu mě nepřestává fascinovat jeho rozmanitost. Geotermální oblast, přímořské pohodové město a sopečný wonderland z Pána prstenů od sebe vzdušnou čarou neleží moc daleko, přesto máte pocit, že jste se pokaždé ocitli úplně v jiném světě. A každý z těch světů si vás něčím získá.

Rotorua a okolí – jedovatá jezírka i léčivé prameny

Městečko Rotorua a hlavně přilehlá geotermální oblast Wai-o-tapu patří mezi nejvyhledávanější místa severního ostrova. Nachází se tu totiž obrovské množství horkých pramenů a gejzírů sopečného původu. A to se hned tak nevidí.

Už při příjezdu do Rotoruy vás do nosu uhodí smrad připomínající zkažená vajíčka. Ten vás pak doprovází po celou dobu, i když si po čase trochu zvyknete. Na každém rohu pak vidíte sloupec kouře, který uniká z nějakého podzemního průduchu. Krásně je to vidět hlavně z výšky, proto jsme se vydali do nedalekého lesa Redwoods a vylezli na tamější horu, abychom si pohled na celou oblast pořádně užili.

V samotném městě pak stojí za vidění hlavně krásně upravené zahrady Government Gardens a Sulphur Geysirs, sirné jezero a horké prameny s pěkně upraveným chodníčkem pro pěší. Je tu taky spousta lázní a wellness, kam se sjíždějí místní i turisti z celého světa.

Kromě geotermálních pramenů je ale Rotorua známá i proto, že tu žije nejpočetnější etnická skupina Maorů z celého Zélandu. Zavítali jsme proto do jejich čtvrti Ohinemotu a úplnou náhodou jsme natrefili na generální zkoušku vystoupení s tancem haka a tradičním zpěvem. Na podobné představení jsme se chtěli podívat, ale trochu nás odrazovala vysoká cena. Takhle jsme to měli celé zadarmo a musím říct, že vidět zblízka ty jejich vypoulené oči, výrazné tetování a dokonale synchronizovaný tanec, patřilo k hodně silným zážitkům.

V oblasti Rotoruy jsme neminuli ani největší lákadlo – termální prameny Wai-o-tapu se známým jezírkem Champagne lake, které jsem měla na svém cestovatelském bucket listu už pěkně dlouho. Ve skutečnosti bylo ale ještě hezčí a barevnější. 🙂 A vůbec, nechtělo se nám ani věřit, že tak jedovaté odstíny pramenů a jezírek jsou opravdu přírodního původu. Ve Wai-o-tapu jsme strávili několik hodin na okruhu okolo pramenů s příznačným názvem Devil`s bath apod. Viděli jsme i vystříknout největší gejzír, který se ale vyvolává uměle vsypáním speciální směsi a je to spíš taková show pro turisty, takže to nás zas tolik neuchvátilo…

Horké prameny jsme vyzkoušeli doslova i na vlastní kůži. Zajeli jsme si k ukrytému potoku Kerosene Creek s vodopády. Voda tu má kolem 40 stupňů a bahno na dně navíc obsahuje spoustu léčivých minerálů. Jít do lesa v plavkách a vlézt si pod horké vodopády je hrozně cool pocit. 🙂 Navíc tohle místo ještě není tak objevené a neplatí se tu žádný vstup, což mu přidává ještě další body navíc.

Pohodička v Napieru

Protože se přes severní ostrov měl přehnat cyklon, prchli jsme před ním do původně neplánovaného města Napier na východní pobřeží. A od té doby se tam chceme přestěhovat. 😀 Pohodová atmosféra art-deco stylového městečka Napier si nás prostě získala.

Celkem jsme tu strávili tři noci v příjemném free campu hned u moře. Každý den jsme se procházeli po několikakilometrové promenádě, stejně jako desítky běžců nebo cyklistů. Prošli jsme si nevelké centrum se spoustou veřejných parků, kaváren a restaurací a příjemnou knihovnou, kde se dalo nerušeně pracovat.

Vyjeli jsme na vyhlídku Bluff Hill nad městem, kde jsme si s výhledem na přístav a široké moře snědli super sushi z plastové krabičky a polili se sójovkou. A hlavně jsme si užívali úplně skvělé počasí, nebe bez mráčku a pěkně opalující sluníčko, zatímco na druhé straně ostrova řádil silný vítr, zima a déšť.

Udělali jsme si taky výlet na kopec Te Mata Peak a mys Cape Kidnappers, kde podobně jako na Muriwai beach žije další početná kolonie ptáků gannets.

Tongariro Alpine Crossing – trek číslo jedna

Jednoznačně TOP místem z celého severního ostrova pro nás byla oblast okolo sopky Tongariro. Chodí se tu asi nejznámější jednodenní trek na Zélandu, Tongariro Alpine Crossing. Údajně patří k nejhezčím na světě – a pod to se můžu podepsat. Navíc počasí nám vyšlo opravdu na jedničku.

Protože se jde z místa A do místa B, musíte si zaplatit shuttle bus, který vás přiveze a odveze. Za dvě 15minutové jízdy je sice 36 dolarů na osobu pěkně napálených, ale co se dá dělat, za tenhle zážitek nám to stálo. Trek je dlouhý 19,4 km a my jsme ho celkem pohodovým tempem a s několika zastávkami na focení a jídlo zdolali za nějakých 7 hodin. Vyjeli jsme ještě za tmy a k výchozímu bodu dorazili přesně se svítáním. Před námi se začala otevírat úžasná scenérie, které vévodila majestátní sopka Ngauruhoe – centrum slavného Mordoru z Pána prstenů.

Trek pak pokračoval mírným stoupáním podél jejího úpatí a dvěma většími stoupáky na vrch Red Crateru. Po jeho obvodu se tyčil z jedné stany Mordor a z druhé Tongariro. Kráter jsme pak prošli napříč, což byla nejpohodovější část cesty, kdy jsme si jen užívali pohledů na tuhle fantasy krajinu. Nejkrásnější část pak představoval sestup z kráteru, kdy se před námi objevila úžasně zbarvená jezírka Blue Lake a Emerald lakes. Tady jsme opravdu žasli, jak dokáže být příroda nádherná.

Závěr treku pak už byl trochu zdlouhavý, protože cílové parkoviště jsme viděli celou dobu před sebou, ale zdálo se, že se vůbec nepřibližuje. Pohled na okolí rozprostírající se pod námi a dým stoupající z úbočí hory nám to „utrpení“ ale trochu vynahrazoval. 🙂

V národním parku Tongariro jsme pak ještě strávili další den společně s Radkem a Michelle, kteří se sem za námi vypravili až z Aucklandu. Dali jsme si menší hike na prameny Silica Rapids a vyjeli na úpatí nejvyšší hory severního ostrova, Ruapehu.

V příštím článku se dozvíte třeba to, co znamená Forgotten World Highway… 🙂

Categories: Nový Zéland - severní ostrov