Na konec našeho putování po Patagonii jsme se zase vydali do Argentiny. Po neskutečně pěkném chilském národním parku Torres del Paine jsme chtěli vidět ještě známý ledovec Perito Moreno a mekku hikerů v El Chalténu.

Z Torres del Paine, respektive z města Puerto Natales, kde jsme bydleli, je to k Perito Moreno vzdušnou čarou maximálně tak 100 kilometrů. Navzdory tomu ale cesta zabere minimálně půl dne – jak v Argentině, tak v Chile jsou cesty často prašné a byrokracie spojená s přechodem hranice taky nepřidá. Suma sumárum, z Puerto Natales jsme vyjeli autobusem v 6 ráno a do El Calafate, města a výchozího bodu pro cesty k ledovci, jsme dorazili až v brzkém odpoledni.

Samotné El Calafate je překvapivě hezké horské město, které evidentně prochází překotným růstem. Díky nedávno postavenému letišti sem každoročně zavítají statisíce turistů, což vede k rychlé stavbě hotelů a hostelů, na které už jen pomalu reaguje ostatní infrastruktura. Ve skutečnosti vás tak autobus vysadí na autobusáku, který za pár let asi bude relativně v centru, dnes je ale dobrých 30 minut chůze od hlavní části města, navíc po prašné silnici.

Unikátní ledovec Perito Moreno

Na Perito Moreno tak vyrážíme až druhý den ráno a to, mimořádně, v rámci turistického zájezdu. Normálně se těmhle masovým turistickým akcím vyhýbáme, ale tady, vzhledem k dostupnosti a cenám jiných možností, to moc jinak nešlo. Každopádně zas taková katastrofa to není – v autobusu je i s námi všehovšudy deset turistů a průvodkyně nám obstojnou angličtinou alespoň všechno vysvětlí. To je celkem fajn, protože, když cestujete sami bez průvodce, tak o navštívených místech často víte jen to, co si sami načtete a něco zajímavého může občas uniknout.

Perito Moreno je v mnoha ohledech unikát. Předně je to celkem monumentální záležitost – 30 kilometrů dlouhý ledovec s čelní stěnou přes 5 kilometrů širokou a zhruba 170 metrů vysokou (ale z toho „jen“ kolem 75 metrů je nad vodou), která ze vzdálenosti asi 200 metrů působí neskutečně mohutně. Taky se jedná o jeden z mála ledovců, které se i dnes zvětšují namísto toho, aby ustupovaly. Především se ale jedná o ledovec, který je neskutečně aktivní – není to jen kus ledu, který se postupně zvětšuje nebo zmenšuje, ale celá tahle masa se posouvá kupředu (bez ironie!) rychlostí 2 metrů za den.

Zapomeňte na to, že byste pohyb celého ledovce nějak zaznamenali, ten se ale každou chvilku projevuje praskáním a odpadáváním kusů ledu do přilehlého jezera.

Jednou za dva až pět let se pak u Perito Moreno objevuje jev nazvaný ruptura – to, když v zimě zamrzne i drobná úžina, která normálně ledovec odděluje od pevné země. S příchodem jara pak voda tenhle ledový most postupně narušuje, vymele v něm neustále se zvětšující tunel až se celý postupně vzniklý most najednou zřítí do vody. My jsme rupturu neviděli, ale naposledy k ní došlo letos v březnu, zhruba měsíc před naším příjezdem.

Perito Moreno si můžete prohlédnout jak z lodi, tak z několika chodníků a můstků, které jsou vybudovány na poloostrově jen pár set metrů od čelní stěny. Cest je tam celá řada, od relativně jednoduchých až po náročnější, kde vyšší náročnost spočívá hlavně v množství schodů, které musíte zdolat.

Ráj hikerů v El Chaltén

Po Perito Moreno jsme se na několik dnů vydali do městečka El Chaltén. Zase –  vzdušnou čarou je to z El Calafate celkem kousek, po silnici se ale cesta natáhne na zhruba 4 hodiny. El Chaltén každopádně působí mnohem komorněji a pokorněji než El Chalafate. Letiště tady nemají a celé město je celkem kompaktní, i když i tady je vidět, že žije snad jen z turismu.

Hlavních taháků je v okolí El Chaltén několik. V posledních letech je stále populárnější tzv. Huelmul Circuit, asi pětidenní trek, který vás provede po okolních horách a dokonce i podél Jihopatagonského ledovcového pole, třetí největší zásobárny sladké vody na světě, do kterého patří i už zmíněný ledovec Perito Moreno.

Potom je tady vrchol Fitz Roy (pokud znáte značku Patagonia, tak je to ta vysoká hora z jejího loga), jehož masiv se tyčí vysoko nad okolními vrcholy Cerro Torre a dalšími.

Do El Chaltén jsme dorazili už na sklonku podzimu, takže Huemul Circuit už, bohužel, nepřipadal v úvahu. Naštěstí nám ale celkem přálo počasí, takže jsme si dali půldenní trek na Lagunu Capri, jednodenní trek na Laguna Torre a její známou „pláž“, lemovanou drobnými odloupnutými kusy ledovce, a nakonec krátkou vycházku na vyhlídku Mirador Los Condores. Odtud je vidět jak celý hřeben s vrcholy Cerro Torre, Fitz Roy a dalšími na jedné straně, nádherné ledovcové jezero Lago Viedma na straně druhé, tak i sem tam nějaký ten kondor.

V El Chaltén jsme navíc byli na podzim, což znamená jak méně turistů, tak především krásné podzimní barvy, které jsou rozhodně jedním z důvodů, proč se do Patagonie vyplatí podívat i mimo hlavní turistickou sezónu.

Z Patagonie jsme si to přes Santiago zamířili do Peru. Jako první jsme se vydali prozkoumat Limu – metropoli s více než deseti miliony obyvateli, která navíc nemá tu nejlepší pověst. No a jak jsme dopadli, napíšeme zas někdy příště. 🙂

Categories: Argentina