Spousta času na přemýšlení, povídání, psaní a obdivování neuvěřitelných přírodních scenérií. A taky spojení příjemného s užitečným. I tak by se dal shrnout náš dvoudenní pobyt na lodi, která nás po Mekongu dopravila z pohraničního Huay Xai do očekávaného Luang Prabangu.

Tyhle dvě města jsou od sebe vzdálená necelých 200 km a nejlepší způsob, jak se přepravit z jednoho do druhého, je právě loď. Volíme slow boat – pomalejší, ale pohodlnější variantu, než je speed boat, který navíc nevypadá zrovna bezpečně. Plavíme se dva dny a noc trávíme ve vesnici Pakbeng na půli cesty, která tak má zajištěný pravidelný příjem od projíždějících pasažérů.

První den je docela příjemný, pozorujeme okolní krajinu – pralesy, hory, skály. Neprostupnou divočinu, která je naštěstí pořád nedotčená lidskou činností. Chvíli si čteme, chvíli povídáme, doháníme resty z práce, které jdou dělat offline (v téhle oblasti není signál) a mně se povede napsat hned několik různých článků. 🙂

Další den už je ale trochu stereotypní, těch cca 7 hodin, které trávíme na palubě, už ubíhá o něco pomaleji. A tak se nemůžeme dočkat, až se zase dostaneme na pevninu. 🙂

Mekong jako takový je bohužel neskutečně špinavý. Bahnité dno mu propůjčuje nevábně hnědý odstín a velké zakalení. Často míjíme velké plovoucí ostrůvky z odpadků a nejednou míjíme dokonce i mrtvá nafouklá zvířata, která proud unáší pryč…

Zážitek to rozhodně byl. Hlavně proto, že tenhle pozvolný způsob přepravy člověka donutí trochu zpomalit a nehnat zase někam dál. Po třídenním adrenalinu v džungli navíc vůbec nebylo na škodu si trochu odpočinout. 🙂

A jak se nám líbilo v cílové destinaci? O tom už zase příště. 😉

Categories: Laos