Bali, první destinace naší cesty. Těšíme se na pohodlné cestování, dobré jídlo a krásnou přírodu. A jsme zvědaví, co tolik turistů na tomhle indonéském ostrově vlastně vidí. 🙂 

Soptící nebezpečí – jet, či nejet?

Pár dní před odjezdem se médii šíří katastrofické zprávy o tom, že na Bali po víc jak 50 letech každou chvíli vybuchne nejvyšší hora a činná sopka, Gunung Agung. Skvělé načasování. 🙂 Do poslední chvíle tedy vlastně nevíme, jestli sem budeme moct vůbec přijet. Pečlivě sledujeme aktuální situaci, a nakonec se plánu držíme – jen s tím rozdílem, že vynecháme východní pobřeží ostrova a samozřejmě nejbližší okolí Agungu a výstup na něj – stejně je tu vstup zakázán.

Plán: z turistické Kuty do poklidnějšího Ubudu, haha

Přilétáme do hlavního města Denpasar a jednu noc se rozhodneme strávit asi v nejznámější destinaci ostrova – u Kuta Beach. Očekáváme klasickou turistickou přímořskou lokalitu plnou drzých nabízečů a prodavačů, ale výsledek nás nakonec velmi příjemně překvapí. Kuta beach je nádherná –  dlouhatánská a poměrně čistá pláž s krásným pískem. A plná surfařů. 🙂 V okolí samozřejmě je spousta barů a hotelů, ale místní jsou moc milí a nevtíraví, ceny taky docela ujdou a cítíme se tu hrozně příjemně.

Další den společně s pár dalšími turisty shuttle busem přepravíme do městečka Ubud ve vnitrozemí. Hrozně se sem těším – miluju jógu a právě tady je její centrum. A taky prý spousta kavárniček, obchůdků, klídek a příjemná atmosféra. No… Každý má evidentně jiná měřítka. 🙂

V centru města si přijdeme jako na Václaváku. Tradiční balijský život tu prostě nenajdete a turistů je tu snad víc než místních (a to je low season). Těžká komerce. A těžce posh restaurace a kavárny nabízejí třeba mexické tacos, americké burgery, italskou pizzu nebo francouzské croissanty… jo, přesně tohle si chcete v Indonésii dát. 🙂 A ty ceny? Docela valíme oči.

Kde jinde vyzkoušet jógu, než právě tady

Ubud před pár lety zprofanoval film Eat, pray, love s Julií Roberts, a tak sem řada zápaďáků jezdí hledat sama sebe třeba prostřednictvím různých veganských a jógových retreatů. Řada z nich se tu usadila natrvalo a založila různá jógová centra, kde se jim dveře netrhnou. A Balijci se svým obchodním duchem jim jdou samozřejmě naproti – takový výběr jógového oblečení, šperků, dekorací a veganských bister bychom jim v Praze mohli jen závidět.

Přestože jsem z všudypřítomné komerce trošku otrávená, říkám si, že jógu tady vyzkoušet prostě musím. A tak si vygooglím dobře hodnocené studio Yoga Barn, kde si zaplatím (za hodně bílou cenu) 90 minut lekce Vinyasa Flow – advanced level. Studio chvíli hledám, ale když se koncentrace vege hippie lidí s dredíky sosajících organic brčkem z bambusu bio green superfood smoothie zvyšuje na maximum, poznám, že jsem tu správně.

Hodinu vede Američan s vyholenými symboly na hlavě, co tu prý žije už pět let (a vypadá, že na něčem jede). A když si odmyslím jeho „You guys are unique, amazing and beautiful!“ kecíky, lekce je naprosto boží. A taky celkem mazec. Už po pěti minutách ze mě leje jak z konve a to, co předvádějí někteří ti bio hippie vege yoga lidi vedle mě, je přinejmenším hodně obdivuhodné. 🙂 A prostorné studium v patře s výhledem do okolní zeleně a pěkným oltáříkem dodává celé praxi krásnou atmosféru.

O tom, co dalšího jsme v Ubudu zažili a viděli, ale zase příště. 🙂

Categories: Indonésie