Po návratu z Dalton Highway se rozhodujeme, že se otáčíme a vracíme se do Kanady. Aljaška je nádherná, ale taky odlehlá a bude se sem bude těžko vracet. Kvůli zimě a dešti si to tady ale  neužíváme tak, jak jsme chtěli.

Paradoxně se probouzíme do nádherného prosluněného dne. Ještě zvažujeme, jestli se alespoň na den nevrátit do národního parku Denali, ale vidina více než 100 kilometrů dlouhé cesty nás odrazuje. Namísto to se rozhodujeme zůstat ve Fairbanks a dát si v okolí nějaký hezký hike.

…to se ale v zápětí ukazuje jako docela oříšek. Možností je na výběr hned několik, ale většinou nejsou přímo u Fairbanks, ale několik desítek kilometrů daleko různými směry. Nakonec se rozhodujeme pro slibně vypadající hike na Ester Dome. Je to nedaleko Fairbanks, mají odtamtud být pěkné výhledy a délkou je to tak něco mezi – ani moc dlouhé, ani krátké.

Na místě zjišťujeme, že Ester Dome je kopec, na jehož vrcholku jsou věže mobilních operátorů a tedy tam vede silnice, po které se tam dá vyjet autem. Nevyměkneme, na několikátý pokus nacházíme trail a po hodině a půl dorážíme na vrchol. Cesta z větší části vede po silnici, což zážitek z hiku trochu snižuje, ale výhledy jsou fenomenální!

Na jedné straně máme Fairbanks jak na dlani, na sever spíš tušíme nekonečnou pustinu, kterou jsme přejížděli po Dalton Highway a před námi v dálce dokonce vidíme horu Denali. I ze vzdálenosti nějakých 150 kilometrů vypadá neskutečně majestátně.

Přejíždíme na druhou stranu Fairbanks a po 15 minutách jsme na Creamers Fields. Tahle zvláštní přírodní rezervace je jen kousek od centra města, ale mají tady nádherné hluboké lesy, malá jezera, mokřady a několik luk a polí. Mezi tím vedou tři tematické okruhy, které během hodiny a půl procházíme.

Po výjezdu z Fairbanks narážíme na městečko North Pole, které se pyšní domovem Santa Clause. Vlastně všechno je tady takové pohádkové – od cukrkandlových lamp a patníků až po nádherně nasvícené budovy. Vánoční atmosféra na nás dýchá i uprostřed srpna. 🙂

Po nezbytném burgeru ve Fast Eddy’s se kousek za Tokem dáváme na sever k městečku Chicken. Do Kanady se nebudeme vracet stejnou cestou kolem Kluane National Park, ale vezmeme to víc severně – přes Chicken do Dawson City na Klondiku a odtamtud zpět do Whitehorse. Rčení, že je to delší, ale za to horší cestou, tady platí dvojnásob.

Navzdory několika varování je cesta do Chicken sice relativně dlouhá, ale naprosto bezpečná. Překvapivě navíc neprší a nám se tak otevírají další a další výhledy na okolní údolí a pohoří. Po nějaké hodině a půl dorážíme do Chicken, což je strašně zvláštní místo – podle cedule tady mají asi 16 stálých obyvatel (z nichž většinu nejspíš potkáváme vzápětí), zhruba stejný počet dřevěných kuřecích soch, pár baráků, dva kempy, a to je všechno.

Mimochodem, Chicken se tohle město jmenuje proto, že nově příchozí během zlaté horečky nebyli schopni vyslovit slovo ptarmigan – to je takové malé, celkem roztomilé a dost blbé divoké kuře, které kousek před Chicken málem zajedeme. No a protože to nevyslovili, tak tomu říkali prostě chicken. 🙂

Sedáme si do kempu a dáváme si výborný sendvič v jediné kavárně široko daleko. Sluníčko svítí, kolem teče řeka a před námi se tyčí obrovské parní rypadlo. To sloužilo k průmyslové těžbě zlata a podobné stroje nejsou v téhle oblasti (a především kolem nedalekého Dawson City) nijak vzácné.

Rozhodujeme se nenavštívit nedaleké město Eagle (podle místních v Chicken tam nic není, takže tam asi fakt nic nebude a za dalších 90 kilometrů zajížďky nám to nestojí) a pokračujeme dál na východ na Top of the World Highway. Silnice vedoucí po hřebenech hor je dechberoucí a po pár desítkách kilometrů oficiálně vstupujeme do Kanady na nejsevernějším pozemním přechodu mezi Kanadou a USA.

Jak jsme dopadli na Klondiku, zas někdy příště.

Categories: USA