Při první návštěvě Kambodže většina turistů volí trojku Siem Reap-Phnom Penh-Sihanoukville. My jsme si ji obohatili ještě o další místo, Battambang a jeho okolí. Spoiler allert – bylo tam nádherně.

Battambang je druhým největším městem v Kambodže, ale s počtem jen okolo 250 000 obyvatel. Cesta z Phnom Penhu nám dodávkou zabrala něco přes 4 hodiny. Ubytovali jsme se v jednoduchém guest housu s neskutečně masivním vyřezávaným nábytkem, který by u nás zdobil spíš luxusní hotel, zatímco tady je typický i pro tahle levná ubytka či restaurace.

Obyčejné, ale příjemné městečko

Město jako takové nevyniká ničím pro JV Asii neobvyklým, ale není tak rušné a má vlastně docela příjemnou atmosféru. Středem protéká ne zrovna nejčistší řeka, kolem ní je ne zrovna udržovaná promenáda, v centru se pak rozkládá velký trh, pár obchůdků, restaurací a chrámů. Do jednoho z nich jsme nakoukli, i když byl zavřený. Hned si nás ale všimnul nějaký stařík, co tam zrovna odpočíval, široce se na nás usmál bezzubými ústy a „utíkal“ pro klíče. Odemkl nám a měli jsme celý chrám jen pro sebe. Zlatej děda. 🙂

Venkov v téhle části světa je něco, co chytne za srdíčko

Druhý den jsme si půjčili skútr a vydali se na výlet po okolí. Jen, co jsme vyjeli z města, obklopil nás ryzí venkov. Jednoduché příbytky ze dřeva, bambusu nebo plechu, rýžová políčka, záhony se zeleninou, pasoucí se krávy, vodní buvoli rochnící se v bahně, psi a kočky vyhřívající se na perném sluníčku a pobíhající kuřata. Trošku mi to připomínalo Afriku, ty vyhublé krávy, opálené pokřikující děti a červená půda v kontrastu s modrým nebem a křiklavě zelenou vegetací…

Na první pohled jako by se tu zastavil čas, ale za chvíli zjistíte, že je to jen zdání. Dvorek spousty chatrčí zdobí satelit a vidíme mladou holku, co v jedné ruce vede krávu za provaz a ve druhé drží smartphone. Globalizace zkrátka dorazila i do téhle zapadlejší části světa. Jen s tou infrastrukturou tu teda mají docela problém. Vyasfaltovaná je jen hlavní silnice, které se ale kvůli rychle projíždějícím kamionům, autům, dodávkám a motorkám s šílenými řidiči raději vyhýbáme. Všechny vedlejšky jsou plné děr připomínajících místy krátery po meteoritu. Protože je období sucha, děsně se tam navíc práší. A tak je jízda na vypůjčeném skútříku občas docela challenge, se kterou se ale Péťa naštěstí zkušeně popere. 🙂

Starobylé chrámy a památník nedávné genocidy

Cestou se zastavíme u zavěšeného mostu a nechápeme, jak po téhle úzké houpající se konstrukci, visící na pár zrezivělých ocelových lanech s chybějícími prkny na zemi, dokážou lidi jezdit na motorkách a nezřítit se dolů. Ale takhle to tu prostě chodí.

Dojedeme k chrámu Banaan, který nemůžeme minout už kvůli tomu jménu. Stejně jako v komplexu Angkoru, i tady z něj zbyly už jen ruiny. Ale vevnitř nechybí buddhistický oltářík a zapálené vonné tyčinky. Chrám je navíc na kopci, odkud je úžasný výhled do okolí.

Další zastávkou jsou pak tzv. Killing Caves – připomínka jednoho z mnoha míst, kde se Rudí Khmérové zbavovali stovek lidí nepohodlných jejich režimu. Opět nechybí památník z kostí a lebek a tentokrát i naturalistické sousoší zobrazující praktiky zabíjení. Vchod do jeskyní navíc připomíná vchod do pekla, a tak nás z toho docela mrazí.

Součástí komplexu je pak také chrám, u kterého se ale tentokrát nezdržujeme moc dlouho. Potuluje se kolem totiž spousta žebrajících dětí a posedávají skupinky lidí, co na nás nekoukají zrovna přátelsky. Obrovská chudoba je v téhle zemi bohužel něco, s čím se člověk setkává téměř na každém kroku.

Kambodžská kuchyně na vlastní kůži

Třetí den ráno se vydáme na cooking class. Konečně, téměř po 3 měsících v JV Asii, která je skvělým jídlem proslulá po celém světě, si najdeme čas na to se ho kromě ochutnávání učit i vařit. A je to pecka!

Pan majitel umí dobře anglicky a je neskutečně ukecaný. V průběhu se tak od něj dozvíme spoustu zajímavých věcí o téhle zemi. Třeba to, jak tu neskutečně kvete korupce. Starosta města údajně od každého podnikatele vybírá slušnou marži za každý jeho obchod. Začíná nám to do sebe docela zapadat, rozdíly mezi jednotlivými vrstvami obyvatel tady totiž úplně bijí do očí…

Ale zpátky k jídlu. Nejdřív se vydáme na místní trh, což je zážitek sám o sobě. Konečně se dozvíme, co jsou všechny ty hmoty, listy, kořeny a neznámé plody zač a k čemu se používají. Nakoupíme zásoby čerstvé zeleniny a masa a jedeme (na vozítku o pár kovových tyčích „zapřaženému“ za motorkou) k panu majiteli domů kus za město.

Uprostřed polí se tady v jednoduchém přístřešku pod širým nebem učíme rozbíjet a dlabat kokos, složit nádobku z banánového listu, vytvářet čerstvou kari pastu a připravovat celkem 3 chody – restované hovězí se zeleninou, rybí amok a zeleninové kari. Musím říct, že jsou to jedna z nejlepších jídel, které jsme v Kambodže zatím ochutnali. Na závěr vyfasujeme celou kuchařskou příručku s popisem všech ingrediencí a dalšími recepty a jsme z toho docela nadšení.

Odpoledne pak věnujeme práci. Najdeme si pro to jednu příjemnou kavárnu s rychlým internetem a skvělým kokosovým kafem. Kupodivu v Kambodže funguje Wi-Fi poměrně dobře, což jsme nečekali. Není nejrychlejší, ale funguje, a dokonce se přes ni dá i skypovat. O tom, jak se pracuje na dálku v zemích, které jsme zatím navštívili, vám ještě ale určitě napíšeme něco blíž. 🙂

Příště se můžete těšit na vyprávění o zlatém hřebu našeho výletu do Kambodže. Ano, hádáte správně. Je to Angkor Wat…

Categories: Kambodža