Jedeme do Kanady! Kupujeme další jednosměrnou letenku a připravujeme se na další dobrodružství. No vlastně nepřipravujeme se tentokrát vůbec, prostě to nějak všechno vyplyne. Kanada byl vždycky můj sen (a od tý doby, co jsme ji projeli z východu na západ jsem do toho snu namočila i svého skoro muže). A než se naděju, sedím v letadle směr Montréal, přestupuju a po 18 hodinách na cestě se ocitám v letištní hale ve Vancouveru. Wow!

Zařizuju SIN (Social Insurance Number), s těžkou krosnou na zádech a mezi kapkami deště se procházím po Waterfrontu, nasedám na autobus a mířím do Whistleru. Tam už na mě čeká Monča, se kterou plánujeme společnou dvoutýdenní „dovču“ v tomhle městečku uprostřed hor. Ubytuju se u ní ve Staff Accomodation v polovině sjezdovky, takže o každodenní workout při cestě kamkoliv je postaráno.

Otevírám si bankovní účet, kupuju kanadskou SIMku, domlouvám práci (jo, bude ze mě part time uklízečka, jej!), pořizuju si kolo z druhé ruky a neustále bloudím s navigací v ruce, než to po pár dnech vzdám – a kupodivu se vždy najdu a pak mi dojde, že už to tu začínám poznávat a ztrácet se přestávám.

Monča mi jako správnej místňák ukáže všechny TOP místa – trasy na kolo, jezera na koupání, kavárny s nejlepším kafem a dortíkama (Pure Bread vede), jóga studio, parky, knihovnu, bazén… Zatímco pracuje v Portobellu, já se vydávám na průzkumy okolí, chodím uklízet nebo si dávám psací párhodinovky, odpočívám, čtu a učím se postupně zpomalit a naladit na bezstarostnou vlnu.

To se mi parádně daří – a asi jedinou stresující situaci představují medvědi, kteří si tu chodí stejně samozřejmě jako třeba krávy v Indii (kde jsem nebyla, ale tak nějak si to představuju). Medvěd v lese, medvěd na silnici, medvěd na přechodu, medvěd je ode mě metr, když jedu na kole… no viděla jsem jich tu dost a pokaždý se mi pěkně stáhly půlky.

Whistler je takový svět sám pro sebe. Luxusní horské středisko, kam se v zimě jezdí lyžovat a v létě bikovat. Ceny astronomické, podniky vyposchované, servis prvotřídní, turisté bohatí. A na druhé straně lidi jako my, co sem přijeli pracovat nebo strávit část léta v krásných horách, daleko od ruchu velkoměsta, ale pořád s kvalitním zázemím. Nakupujeme ve slevách, vymetáme „locals deals“ – vstup do bazénu nebo půjčení paddle boardů jednou týdně za pár dolarů, girls night Margarita Mondays, máme věrnostní kartičky do kaváren a žijem si tu moc spokojeně.

Celé dny trávím venku a už po pár dnech cítím, jak se mi suprově zvedla fyzička – neustále chodím pěšky do kopce a z kopce, dojíždím na kole a chodím na jógu. V místním jóga studiu si koupím týdenní unlimited pass, každý pátek ráno cvičíme zdarma v nádherném parku u řeky, ale třešničkou na dortu je festival Wonderlust, kam se přihlásíme jako dobrovolníci a díky tomu máme přístup na všechny přednášky, lekce a workshopy.

Ač nejsem milovník masových akcí a vůči světoznámému Wonderlustu jsem trochu skeptická, čtyřdenní jógový maraton mi naprosto vyrazí dech a pořádně rozšíří obzory. Vyzkouším všechno, co jde – od motivačních přednášek, přes tréninky balancí na rukou a lekcí vinyásy až po čakrové meditace a relaxaci v přírodě. Sejdou se tu učitelé známí po celé Severní Americe a každý mi předá něco nového. Závěrečná lekce probíhá pod širým nebem na Olympic Plaza a volně se přetaví v jednu velkou jóga párty s DJ – no zkuste si představit stovky lidí v barevných legínách, co tancují, stojkují, jógují… Ještě několik dní ze mě energie stříká proudem, svaly mám v jednom ohni, ale zážitek je to nezapomenutelný.

Začátkem srpna do Whistleru přijíždí Petr, stěhujeme se proto k Markétě a Petrovi, se kterými máme domluvenou koupi auta. Bydlíme v baráčku s krásným výhledem na jezero a většinu dní trávíme hikováním. Hory u Whistleru jsou spektakulární, jen si člověk vždycky musí vyšlápnout pár set výškových metrů nahoru, aby se dostal nad les a otevřely se mu výhledy na ledovce, jezera a nekonečné masivy. Fotky asi poví víc než slova…

High Note Trail

Pohodová 3hodinová procházka po vysokohorských loukách a s nádherným výhledem na okolní hory a jezero Cheakamus.

Chief Mountain

Hodinu jízdy ve Squamishi se nachází slavný Chief, kam jsme si vyšly na západ slunce.

Jane Lakes

Hike vedoucí po celou dobu hlubokými lesy, vykoupali jsme se a nasbírali plný batoh hub!

Iceberg Lake

7 hodin, 15 km, 870 m převýšení. Náročnější, ale překrásný hike s parádní odměnou na závěr.

Rainbow Lake

Pohádkové duhové jezero, kde se koupat sice nesmí, ale kochat tou krásou kolem ano!

Wedgemount Lake

Brutální 7hodinový výšlap s 1200m převýšením, ale za mě jednoznačně nejkrásnější hike k ledovcovému jezeru s úžasným výhledem na horské hřebeny a ledovce.

Měsíc ve Whistleru pro mě byl úžasným startem do nové etapy, kterou nadcházející necelý rok v Kanadě určitě představuje. Za možnost vyzkoušet si tu žít jsem moc ráda, vyžití je tu spousta, člověk je neustále v kontaktu s lidmi, kteří jsou tu velmi otevření a přátelští, je boží okolo sebe vidět vysokánské hory a trávit tolik času pohybem. Zároveň ale vím, že mi tu kvůli tomu zlatému turistickému pozlátku chybí kanadská autenticita a delší dobu tu strávit ani nemusím. Proto už se těším na roadtrip, o kterém si můžete přečíst už v dalším článku!

Categories: Život v Kanadě