Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli se na náš vysněný Palawan vlastně dostaneme. Prosincový tajfun ho zasáhl docela silně. Naštěstí se ale počasí umoudřilo, a tak nám už nic nebránilo se sem vydat. Teda skoro. Málem nám totiž uletělo letadlo…

Nějak nás totiž nenapadlo zjišťovat si kromě místa vylodění, počasí a dopravy na letiště taky seznam státních svátků na Filipínách. A tak jsme se do centra Cebu City, i tak velmi rušného filipínského velkoměsta, dostali přímo uprostřed vrcholících oslav největšího filipínského náboženského svátku Sinulog. A bylo to hustý. Doslova. Doprava ve městě nejezdila. Zato byly ulice nacpané k prasknutí. Desetitisíce lidí v barevném oblečení, maskách a se soškami jezulátka ze všech koutů země přijely slavit právě sem. Všude hrála hlasitá hudba, vonělo jídlo, konaly se veřejné bohoslužby… Nepopsatelný ruch a blázinec. No jako vlastně jsme měli štěstí něco takového vidět na vlastní oči. Jen nás to zaskočilo totálně nepřipravené, a tak jsme se s krosnami na zádech museli proplétat mezi hustým davem, nebo se jím nechat unášet přes špinavé chudinské čtvrti, různými oklikami několik kilometrů, než se nám konečně povedlo dostat se na silnici, která už nebyla uzavřená a mohli jsme si tu odmávnout taxík. S jazykem na vestě, totálně propocení jsme na poslední chvíli doběhli na letiště a naštěstí všechno stihli. 🙂

Poslední týden pobytu na Filipínách chceme vzít pěkně na pohodu, a tak si na Palawanu vybereme jenom tři místa, kde se chceme zdržet. Hlavní město Puerto Princessa, rybářskou vesničku Sabang s unikátní podzemní řekou, a ještě málo objevený plážový ráj Port Barton.

O Puerto Princessa se někde dočtu, že je to nejzelenější a nejhezčí město na Filipínách, a tak jsme docela natěšení. Popravdě nevím, kde na to přišli, zeleně tu moc nevidíme, mají tu omšelou promenádu podél pobřeží a obrovský kostel, který právě opravují, a jinak nic moc… Narazíme ale na skvělou vegetariánskou restauraci. 🙂

Zato další destinace, vesnička Sabang jen s pár obyvateli a totálně perfektní pláží, ukrytá daleko od další civilizace, nás uchvátí. Přes AirBnb tu seženeme celou velkou chatičku, kterou máme celou sami pro sebe. V Sabangu je přes den pěkně živo. Ráno jsem totiž najedou desítky minivanů s turisty, kteří se sem nalodí a jedou se podívat na podzemní řeku, přírodní památku zařazenou i na seznam UNESCO. V podvečer je ale auta odvezou zpátky, a tak je tu boží klid, jen jedna otevřená restaurace s loudícím kocourem, nebe plné hvězd a šumění moře.

Kvůli podzemní řece se sem vydáváme i my. Místo na lodi se k ní chceme ale dostat na vlastní pěst, po tzv. Jungle Trailu – pěšince v džungli dlouhé pár kilometrů. Na místě ale s trochou nelibosti zjistíme, že na Jungle Trail nesmíme jít sami a potřebujeme průvodce. A tak vyfasujeme místní mladou paní, která celou dobu nezavře pusu, ale je s ní docela sranda. V džungli natrefíme na obrovské ještěry, kteří se skoro nebojí lidí. Můžeme si je prohlídnout pěkně zblízka a máme z nich teda pořádnej respekt.

Podzemní řeka je sice plná návštěvníků a je tu dost rušno. Vystojíme si frontu na záchrannou vestu a audio průvodce, nasedneme na lodičku a jedeme. Komplex nás opravdu uchvátí. Projíždíme obrovskou jeskyní se spoustou „místností“, stovkami stalagtitů, stalagmitů a dalších útvarů, a nad hlavami nám krouží desítky obrovských netopýrů. Vevnitř je tma, ticho, a tak jen žasneme, co tu příroda dokázala během milionů let vytvořit. A to je pro veřejnost přístupná jen malá část, jeskyně pokračují ještě po několik dalších kilometrů.

Pro Port Barton, třetí místo naší návštěvy Palawanu, se rozhodneme po kratším zvažování. Původně jsme chtěli jet ještě dál na sever ostrova na oblíbené El Nido, dočteme se ale, že je tam poměrně draho a plno lidí. Hlavně nás ale odradí několik dalších hodin, které bychom museli trávit na cestě. Konkrétně na Filipínách ty přesuny opravdu stojí za to. Kvůli děravým bahnitým silnicím se i pár kilometrů jede věčnost. K tomu si představte, že jste nahňácaní v přesluhující dodávce, která vypadá, že se každou chvíli rozsype, ale řidič s ní stejně jede do zatáček jako blázen. No zkrátka čím míň času na cestě v tomhle případě, tím líp. Jen pro představu, Port Barton je od Sabangu vzdálený jen 160 km (vzdušnou čarou dokonce jen tak 40), které jsme i tak jeli celých 6 hodin.

Do Port Bartonu moc lidí nejezdí také proto, že je tak trochu v řiti světa.  A je to vlastně taková řiť světa. 🙂 Ale moc pěkná! Písčitá čistá pláž se spoustou mušlí, pár restaurací a mini obchůdků a stánků s ovocem, chipsy a dalším baleným, instatním jídlem. Když ale zaprší, což se nám tu stávalo každý den, celé „centrum“ se promění v jedno velké bahniště. A tak jsme tu už nechodili jinak než v žabkách a z odstraňování bahna z nohou a oblečení se stala naše každodenní rutina.

Pár kilometrů odtud je navíc další snová pláž, opět s originálním názvem White Beach, kde jsme strávili jeden den totálním nicneděláním. Pro mě osobně to byla nejkrásnější pláž, na které jsem kdy byla. A samotná procházka sem hlubokou džunglí a podél kokosové farmy byla taky moc příjemná.

Jeden den jsme se taky vydali na výlet lodí, tzv. Island Hopping po okolních ostrůvcích. Na lodi se nás sešla docela příjemná banda lidí ze všech možných koutů světa. Užili jsme si super den výletění, šnorchlování, viděli jsme další překrásné korálové útesy, karety, požahaly nás malé medúzky, dostali jsme výborný oběd na malinkatém ostrově, prohlídli si obrovské hvězdice a cestou zpátky zmokli jako myši.

Zní to trochu pohádkově a já věřím, že Filipíny jsou vážně ideálním místem, kam se vydat, když hledáte únik od reality. Pro totálně pohodovou dovolenou na krásných plážích, u čistého moře, v obklopení krásnou přírodou a s milými lidmi kolem, kteří anglicky umí většinou úplně perfektně, můžu jen doporučit. Jak už ale víte, my během cest taky pracujeme, a z tohohle hlediska byly Filipíny pro nás jeden velkej průšvih. A to fakt skoro na všech místech a na všech ostrovech, které jsme navštívili.

Třeba ve zmiňovaném Sabangu vůbec nebyla elektřina. Celá vesnice má jeden generátor, který běží jen večer, a nikde není možnost dobít si notebook. V Port Bartonu elektřina běžela jen na pár hodin v noci. Slibovaná Wi-Fi, která pro nás byla klíčová při výběru ubytka, tu nefungovala vůbec. Poprvé za celou dobu v Asii nás ale vypekla i koupená SIMka, a to právě hlavně na Palawanu. Mobilní data totiž rozumně (tzn. vůbec nějak) fungovala jen ve městě Puerto Princessa, kam vede jediná datová linka pro celý Palawan. Pokud jste kdekoliv jinde a chcete se připojit, signál skáče z jedné vysílací věže na druhou, dokud nedorazí do Puerto Princessa a pak dál do světa. To se dá celkem překousnout v době mezi půlnocí a 7 ráno, kdy všichni spí a nikdo se nepřipojuje. Kdykoliv jindy byly ale mobilní sítě tak přehlcené, že taky nefungovaly vůbec. No a tak jsme vstávali před 5. ráno a do těch 7 vždycky vyřídili aspoň ty nejdůležitější maily. Zbytek práce holt musel počkat, což když se to takhle nakupí za delší dobu, není nic příjemného. Digitální nomádství na Filipínách teda za nás moc plusových bodů nezískalo.

Kromě zbytku Asie nám na Filipínách taky pár věcí chybělo. Mimo větší města jsme na Filipínách (resp. v těch částech, které jsme navštívili) obecně nenarazili ale i na minimální možnost nějakého vyžití, třeba možnost jít se někam projít nebo si zaběhat – po rozbahněných cestách to prostě nikde nejde. Bez skútru se tu člověk ani nehnul, pěšky bylo všude daleko. A taky nás nepotěšil nedostatek základních služeb, jako je třeba obchod se základními potravinami. Ty balené instatní polotovary jsme zkrátka jíst nechtěli, a tak jsme se museli stravovat jen v restauracích. Jen to ovoce bylo teda super. 🙂 Jo a Péťovi chybělo dobrý kafe. Maj tady fakt hlavně jen to instantní 3v1.

Cestování po Filipínách nám zkrátka přišlo mnohdy o dost složitější než v ostatních asijských zemích, ve kterých jsme byli předtím. Nepřidalo tomu teda ani počasí. Opravdu nám skoro každý den pršelo, přestože jsme sem zamířili uprostřed období sucha. Jsem moc ráda, že tohle srovnání díky našemu čtyřměsíčnímu putování po tomhle koutu světa máme. Neznamená to ale, že se nám Filipíny nelíbily. Naopak mi přijdou jako neskutečně zajímavá a svérázná země, s milými lidmi, a hlavně s nádhernou přírodou. V hlubokých pralesech navíc prý žijí domorodé kmeny, ještě úplně nedotčené civilizací. A to jen dokazuje, jak moc unikátní tenhle ostrovní stát je.

Categories: Filipíny