Poslední čtyři dny na Bali před odjezdem na sousední Lombok se rozhodneme strávit na severním pobřeží ostrova ve městečku Lovina. Užíváme si tu relax u moře, ale samozřejmě se taky vydáme prozkoumat nejbližší okolí.

Lovina je docela pěkné městečko s malým centrem, kde je několik barů a restaurací, obchůdky a pěkně udržovaná pláž s tmavým pískem a nazdobeným molem, které je v noci pěkně nasvícené. Protože už ale není hlavní sezóna, trochu tu chcípl pes.

A voda padá…

Bydlíme poměrně daleko od centra, a tak je skútr naprostý must-have. Využíváme ho proto na maximum a vydáváme se na něm i na pár výletů. Co nás naprosto uchvátilo, byl vodopád Sekumpul. Trochu nám připomíná krásné vodopády na Madeiře, ale tady je trošku v mocnějším vydání. 🙂

Cesta k němu trvá necelou hodinku a vede zapadlými vesničkami v džungli. Místní nám na začátku „treku“ vnucují průvodce s tím, že „to tam klouže a můžeme se ztratit“, ale my se jen usmějeme a jdeme sami. Upřímně fakt nevím, na co by nám zrovna tady ten průvodce byl, ale chápu, že práce je tu málo a na turistech se vydělává nejlíp…

Na skok u Buddhy

Přestože většina obyvatel na Bali vyznává hinduismus, nedaleko Loviny si vyhledáme buddhistický chrám Brahma Vihara Arama. A opravdu stojí za to. Ta atmosféra, sochy Buddhy, vonné tyčinky…

Lodí za delfíny – nebude to jen past na turisty?

Hned první den na pláži se dáváme do řeči s místním mladým „businessmanem“, který je strašně fajn, umí dobře anglicky a dává nám tipy na různé aktivity v okolí. Jednou z nich je výlet lodí na delfíny, kterými je Lovina proslulá (největší dominantou centra je kýčovité sousoší delfínů s korunou na hlavě). Petr se na to zezačátku moc netváří, ale mě představa pozorování delfínů ve volném moři chytí natolik, že poslední den v půl sedmé ráno vyrážíme. 🙂

Doufám, že jich uvidíme aspoň pár, a o to víc nás následná podívaná uchvátí. Společně s dalšími lodičkami proplouváme mezi obrovským hejnem s desítkami a desítkami delfínů. Jsou nádherní, vyskakují nad hladinu, legračně vyfukují vodu a předvádějí saltíčka klidně dva metry nad vodou. Dokonce i náš kapitán, který je musel vidět bůhvíkolikrát, vypadá hrozně nadšeně. 🙂

Příště si přečtete něco o tom, jak vypadal náš třídenní trek na 2. nejvyšší sopku v Indonésii. So far je to rozhodně náš nejsilnější zážitek. 🙂

Categories: Indonésie