Při cestě na Aljašku jsme Yukonem až na zastávku v NP Kluane jen projeli. Po cestě zpátky jsme se ale zdrželi na víc místech a nestačili valit oči. Tohle obrovské kanadské teritorium s bohatou historií a parádní přírodou opravdu stojí za to. 

Top Of The World Highway

S Aljaškou se nám popravdě moc loučit nechtělo, dost silně nás chytila za srdíčko. Moc tomu nepřidávalo ani to, že zrovna poslední den svítilo sluníčko a udělalo se krásně teplo (připomínám, že až na výjimky nám Aljaška skoro celá propršela a byla faaakt zima). Předpověď počasí v NP Denali a na pobřeží ale stále zůstávala děsivá, a tak míříme k hranicím s Yukonem a na krásné vyhlídce těsně před nimi si slíbíme, že se sem ještě jednou musíme vrátit.

Jedeme po vyhlídkové silnici s příznačným názvem Na vrcholku světa – vede po hřebeni hor a jsou z ní úžasné výhledy do širokého okolí plném kopců a nekonečných lesů. Na jeden z kopečků si vyběhneme a kocháme se tou nádherou. Každé kanadské území má svůj „podtitulek“ – např. British Colombia „The Most Beautiful Place“, Alberta „Wild Rose Country“ no a Yukon „Larger Than Life“. 🙂 Jeho rozlehlost a jen velmi řídké osídlení nás nepřestávají udivovat.

Když se dostatečně nabažíme výhledy, pomalu sjedeme směrem k městečku Dawson City na břehu řeky Yukon, kde k našemu překvapení silnice doslova končí. Na druhý břeh musíme malým trajektem. Voda má ohromnou sílu, ale převozníci evidentně vědí, co dělají, a tak bezpečně přistáváme ve městě, kde se snad zastavil čas.

Zlatá horečka na Klondiku

Na přelomu 19. a 20. století to v Dawson City docela žilo. Bylo to totiž největší středisko Zlaté horečky a s velkou nadějí na zbohatnutí sem i přes krutou zimu a obtížnou cestu, ať už přes divokou řeku nebo ještě divočejší hory, mířily početné davy. Městečko je jako vystřižené z filmů o Divokém Západě. Jen pár pravoúhlých ulic, dřevěné domy se štíty pomalovanými nápisy, nízké dvoukřídlé dveře do hospody…

Přesto, že je Dawson City dost vzdálené od další civilizace, je to dost živo. Turisty sem láká hlavně možnost zkusit si vyrýžovat zlato a nahlédnout do historie. Rozhodneme se „zakempovat“ přímo vedle hlavní třídy (žádný zákaz overnight parkingu tu není) a jen, co dojíme večeři, zaparkuje vedle nás další minivan. Ten už jsme někde ale viděli! Už potřetí během našeho pobytu na Yukonu (jaká je pravděpodobnost?! 🙂 ) se tak setkáváme s českými cestovateli Kubou a Silvou.

Projdeme si s nimi celé městečko (což je záležitost tak na čtvrt hodiny). Rozhodneme se, že u toho vynecháme návštěvu baru, kde servírují panáka alkoholu s uříznutým lidským palcem. Kdo panáka vypije a dotkne se palce pusou, stane se členem jejich klubu, který má prý tisíce členů! Mňamka. Místo toho si uděláme provizorní stříšku z otevřených kutrů našich aut a povídáme celý propršený večer.

Ráno vyrážíme do bývalých zlatých dolů, kde si chceme vyzkoušet rýžování. Napoprvé se strašně soustředím a jsem úplně ve stresu, že všechno vysypu. 😀 Ale povede se a za pár minut koukám na krásné zlaté hoblinky (které tam každému dopředu nastrčí, aby měl suvenýr na památku). Po absolvování tohohle „kurzu“ – stali se z nás dokonce certifikovaní Gold Panners! – si ještě vypůjčíme pánve a lopatu a vyrážíme hledat štěstí na vlastní pěst do nedalekého potoka. Zlato tu sice nenajdeme, ale stejně nás tahle nevšední aktivita baví jak malé děti. 🙂

Z Dawson City se přesouváme zpět do hlavního města Whitehorse. Cestou vidíme našeho celkem už 14. medvěda, který se hned u silnice nerušeně cpe šípky. 🙂 Ve Whitehorse už se tentokrát nijak zvlášť nezdržujeme, ale spíš se tu věnujeme „povinnostem“ – necháme v servisu vybalancovat kola na autě, která dostala zabrat po drsné Dalton Highway, dokoupíme další zásoby jídla a pracujeme ve zdejší knihovně. Před odjezdem se ještě zajdeme podívat do Heritage Centra na výstavu o indiánech, a taky se projdeme v krásném kaňonu Miles. Docela idylický den, kdybychom ovšem pět minut před odjezdem nedostali pokutu za parkování. 😛

Poušť uprostřed divočiny? Yukon nepřestává udivovat

Další zastávkou, kterou máme na Yukonu v plánu, je vesnice Carcross. Sem míříme hned ze dvou důvodů – je tu farma se zvířátkama (!!!) a poušť. Tak zrovna písčité duny bych uprostřed hlubokých lesů vážně nečekala. Vyjdeme si na vysokou dunu a užíváme si další parádní výhled.

Výlet na farmu je pak pro mě naprostej topík. 🙂 Konečně tu totiž vidím štěňátka husky, které jsme na Aljašce kvůli špatnému počasí poblíž Fairbanks minuli. Tady jich mají rovnou šest, létají jak splašené střely, ožužlají nám tkaničky, sežerou mi vstupenku a zabahní oblečení. No jsem nadšená. 🙂 Kromě husky puppies tu mají ale i 60 dospělých husky, kteří se v zimě účastní závodů v psích spřeženích, osly, koně, lamy, kozy, slepice a taky muzeum s vycpanými zvířaty. Je to hrozně pěkné místo, krásně upravené a zvířátka (ta živá) vypadají opravdu spokojeně. Vesnička Carcross na břehu jezera pak působí taky moc příjemně.

Setkání s indiány v Teslinu

Úžasným nahlédnutím do historie a kultury původních obyvatel Kanady pro nás byla návštěva First Nation Heritage Centra v Teslinu. Před vchodem do skoro nové dřevěné budovy stojí obrovské a krásně vyřezávané barevné totemy a v muzeu je pěkná expozice a film nejen o historii a zvycích indiánů, ale i o současných festivalech a aktivitách, které se snaží původní tradice a kulturu zachovat pro další generace. Jo a taky jsme tu ochutnali uzeného lososa a smažené bochánky z těsta, super! 🙂

Yukon patří rozhodně k těm nejkrásnějším místům v celé Kanadě. Síla přírody, se kterou jsme tu byli v každodenním kontaktu, je úplně nepopsatelná. Z místa, které jsme původně chtěli jen rychle přejet cestou na Aljašku a z ní, tak nakonec máme nespočet krásných zážitků a vzpomínek….

Categories: Kanada