O Lomboku jsme se dočetli, že se jedná o „neobjevený“, „divoký“ nebo „stále ještě tradiční“ ostrov. A to nás sem samozřejmě nalákalo. Po týdnu na Gili se proto vydáváme do hlavního města Mataram na západním pobřeží, kde chceme strávit tři noci a objevovat okolí. Nebudeme vás dlouho napínat – upřímně se pak docela těšíme pryč.

Když se řekne Lombok, vybaví se mi tři věci:

• nezapomenutelná Mount Rinjani
• islám
• a hnusný jídlo.

O Rinjani jsme vám už psali – jednoznačně highlight a must see místo, pokud sem někdy pojedete.

Islám je tu pak vidět na každém kroku. Neskutečné množství mešit různých velikostí a barev, ženy se zahalenými vlasy do pestrobarevných šátků a podmanivý zpěv lákající k modlitbě hned pětkrát denně. Kultura, která má rozhodně něco do sebe, a překvapí vás svojí silně zakořeněnou tradicí. Na druhou stranu pak taky fakt, že jsem pro některé místní muže jako vzduch – ruku podají jen Petrovi, mluví pouze s ním a mě totálně vyignorujou.

Jídlo nás tu bohužel dost zklamalo. Možná jsme byli trochu zmlsaní z Bali a Gili, kde jsme si vychutnávali čerstvé rybky, seafood a hlavně vynikající nasi a mie goreng (smažená rýže nebo nudle se zeleninou a masem). Z lombocké fried rice a instantních nudlí, utopených v tuku a absolutně bez chuti, zato s dost podezřelým odérem, se pak moje trávení vzpamatovávalo ještě pěkných pár dní… :-/

Tři místa, která na Lomboku podle nás stojí za to

Kromě zmiňované Rinjani nás totálně uchvátila největší mešita v hlavním městě. Byla skutečně obrovská a krásně čistá. Nechali jsme se v ní provést mladým muslimem, který pořád házel nějaké vtípky a trochu nám přiblížil tamní náboženství. Výhled z největšího minaretu pak rozhodně stál za to.

Jeden den jsme si půjčili skútr a vydali se na vodopád Benang Kelambu. Už samotná cesta k němu (asi 30 km) byla nezapomenutelná – rýžová políčka, pasoucí se dobytek, farmáři sklízející úrodu, děti, kuřata a psi pobíhající mezi tím vším… Procházku mezi banány a opičkami v džungli u vodopádu pak jen trochu zkazila nutnost zaplatit nemalý vstup a šílené dusno, ale i tak se nám vodopád líbil. I když Sekumpul na Bali byl o něco hezčí. 🙂

V samotném Mataramu je kromě mešity ještě plovoucí hinduistický palác, který na nás ale nijak výrazný dojem nezanechal. Oproti tomu ale budeme rádi vzpomínat na pobřeží s pláží a promenádou, kde se při západu slunce scházejí místní, společně večeří, povídají si a má to tu krásnou a pohodovou atmosféru. A to i přes velký nepořádek a na první pohled patrnou chudobu.

Categories: Indonésie