Konec naší cesty se pomalu blíží, a my se tak začínáme vracet na východ, do Minnesoty. Po několika dnech bez větších přejezdů nás zase čekají výraznější přesuny, ale zároveň i jedny z nejznámějších destinací na jihozápadě USA.

Po půl dni stráveném v Bryce Canyonu vyrážíme směrem na arizonské město Page. Namísto relativně pohodlné čtyřhodinové vyjížďky po silnici číslo 89 se z městečka Cannonville ale vydáváme přímo na jih skrz Grand Staircase-Escalante National Monument. Na kilometry je tahle trasa výrazně kratší a slibuje nám příjemnou podívanou na turisticky relativně málo navštěvovanou oblast. Cenou za to je relativně děravá prašná silnice, nulové pokrytí signálem a samozřejmě žádné služby v případě, že by se nám rozbilo auto. Přesto vyrážíme. 🙂

Cesta je překvapivě v pohodě a krásná. Při průjezdu vyschlým řečištěm sice občas podvozkem zadrhneme o zem, ale na to jsme si už zvykli a moc nás to nevzrušuje. 🙂 Po prvních pár kilometrech zastavujeme u celkem monumentálního skalního oblouku Grosvenor Arch. Až na několik dalších turistů jsme tady skoro sami.

Za slabé dvě hodiny jízdy vyjíždíme na asfaltku a po dalších 30 minutách už jsme v Page v Arizoně. Kempujeme v neplaceném kempu na okraji města a zamlouváme jinak totálně vyprodanou „atrakci“ na druhý den – vstup do proslulého a extrémně fotogenického Antelope Canyon. Tím, že se jedná o území původního kmene Navajo, je vstup do Antelope Canyonu přísně regulován a možný jen s místní cestovkou. Těch je k dispozici několik, ceny mají víceméně stejné a termíny návštěvy bývají vyprodané i na několik týdnů dopředu. My jsme ale měli štěstí a získali dvě poslední místa na ranní tour.

Fotogenický Antelope Canyon

Antelope Canyon je asi nejznámější turistickou atrakcí v okolí městečka Page. Kaňonů se zvířecími názvy je v okolí ale mnohem víc. V podstatě je to místy hodně úzká štěrbina v pískovcové skále, kterou v průběhu staletí vymlely bleskové povodně. Ty s sebou vedle spousty vody vždy přinesou také spoustu písku, který pak na kámen působí jako brusný papír. Výsledkem jsou dokonale vyhlazené a krásně zakulacené stěny kaňonu, který je přibližně 10 metrů hluboký a místy pořád velmi úzký. Díky tomu v něm padající sluneční paprsky umí vykreslit nádherné scenérie.

Odvrácenou stranou návštěvy Antelope Canyonu je totální přelidněnost. Jestli se z fotek zdá, že jsme kaňon měli jen pro sebe, tak opak je pravdou – cestou jsme potkali stovky turistů a vlastně celá naše návštěva měla charakter jedné velké fronty. Čekáte, až se výletníci před vámi posunou o pár metrů dál a na krk vám přitom už dýchá další skupinka za vámi.

Za Page ještě na skok zastavujeme u vyhlídky na řeku Colorado, Horseshoe. Zhruba dvoukilometrovou cestu od parkoviště k vyhlídce a zpět absolvujeme v nemilosrdném skoro čtyřicetistupňovém vedru, ale výhled za to rozhodně stojí.

Grand Canyon

Přes nehostinnou arizonskou poušť přejíždíme k jedné z nejznámějších přírodních památech v USA, ke slavnému Grand Canyonu. Pro návštěvu volíme jižní okraj nedaleko městečka Tusayan. Je tady sice výrazně více turistů než na severním okraji, ale zároveň odsud lépe vynikne obrovská délka a šířka kaňonu.

Celá tahle část národního parku Grand Canyon se dá autem projet od východu k západu a měří cca 40 kilometrů. Podél silnice jsou pak každých pár kilometrů umístěna parkoviště, odkud se dá buď dojít na vyhlídku nebo se vydat na minimálně celodenní hike někam dolů do hlubin Grand Canyonu. To nakonec nezkoušíme, ale určitě by to stálo za to. 🙂

Na konci je pak vesnička Grand Canyon Village, kde je možné nakoupit, natankovat anebo přespat přímo v národním parku. My ale jedeme dál a jen pár kilometrů za hranicí parku a za městečkem Tusayan kempujeme v překrásném a klidném lese. V noci nás pak vystraší jelen, který nám obchází auto a nespokojeně u toho „bučí.“ Sice ho pořádně nevidíme, ale podle siluety, kterou zahlédne Eli, to vypadá na pořádného macka.

Následující ráno se vracíme zpět skrz celý národní park Grand Canyon a přes kmenové území Navajo míříme k jedné z našich posledních zastávek v oblasti, skalním útvarům známým jako Monument Valley. Zhruba dvouhodinová cesta do městečka Kayenta je celkem nezajímavá, ale jen co odbočíme z hlavní silnice, začne se ráz krajiny rychle měnit – najednou jsme zase v poušti a kolem nás vystupují velké červené skály různých tvarů.

Monument Valley

Kolem samotného Monument Valley jen projíždíme (je to zase kmenové území a za vstup se platí přes 20 dolarů). Několikrát zastavujeme na fotku se silnicí a charakteristickými skálami a připadáme si jako v amerických westernech. Nakonec míjíme podivnou skalku ve tvaru klobouku, Mexican Hat.

Navečer zajíždíme na Four Corners – umělý památník na místě, kde se potkává hranice čtyř států (Arizona, Nevada, Nové Mexiko a Utah). Den nakonec končíme ve městě Cortéz v Coloradu, kde, neočekávaně, zase jednou nocujeme v motelu a dopřejeme si skvělou večeři v řetězci Denny’s (v tom samém jsme měli naši první americkou snídani po příletu do Miami).

O tom, jak jsme strávili poslední dny naší cesty po USA, zase příště.

Categories: USA