Tak jsme tu. Po skoro 13hodinovém letu z Londýna přistáváme v hlavním městě Malajsie. Totálně vyřízení (díky tlustému čínskému spolucestujícímu vydávajícímu po celou dobu letu dost nechutné zvuky naspím asi tak 10 minut) a hladoví (poslední jídlo dostáváme 6 hodin před přistáním) procházíme imigračním (nečekaně hladce) a jdeme si vyzvednout batohy. Můj nepřijel.

Co se dá dělat, nahlásím to v místní „office“ a nadzemkou se dostáváme do centra, přesedneme na metro a ubytujeme se. Vydáváme se sehnat něco k snědku a trochu se projít po okolí. Bydlíme poblíž čínské čtvrti, a tak je rozhodně na co se koukat.

„Čistá Asie“. Aspoň na první pohled

Podobně jako v Thajsku nebo ve Vietnamu a na Srí Lance, i tady se život odehrává na ulicích. Hustý provoz, ruch, jídlo a spousta lidí. Ale něco je tu přeci jen trochu jinak. Je tu hrozně čisto. Na hlavních třídách není ani smítko, v parcích pracuje spousta lidí, kteří likvidují snad každý spadlý lísteček. Taky se všude prochází spousta „security guys“, co dohlíží na pořádek.

Stačí ale poodejít kousek od hlavních tříd nebo nakouknout do postranních uliček a člověk, jako by se ocitnul v jiném světě. Odpadky, špína, smrad a bezdomovci… Zkrátka ta „pravá Asie“, kterou jsme čekali. 🙂

Must see místa

Místní dominantu, Petronas Towers, prostě nejde vynechat. Na to, že jim chvíli patřil titul nejvyšší budovy světa, nám ale připadají docela malé. 🙂 Co nám ale vyrazí dech, je KLCC Park, který je obklopuje. Opravdu nádherně upravená zahrada s jezírky, altánky a lavičkami. Protože už skoro usínáme za chůze, rádi tu strávíme příjemnou půlhodinku naprostým nicneděláním.

Z výčtu míst, která stojí za to, ještě zmíním National Mosque, která je vážně monumentální. Akorát všechny turisty nacpou do slušivého fialového hábitu s kapucí, takže si připadáte jak na srazu fanoušků Star Wars. 🙂 Jen pár minut chůze od mešity je pak řada dalších chrámů, hinduistické i šintoistické. Boží byla také jungle track cesta s mosty na řetězech vedoucí „džunglí“ kousek od televizní věže.

Batu Caves, první výlet za opičkami

Druhý den se vzbudím a s radostí zjišťuju, že mi přivezli batoh z letiště. Nebudu lhát, stresík to byl, obzvlášť když mi slíbili, že v šest večer ho budu mít u sebe, a ani o půlnoci stále nic… Vydáváme se vlakem na Batu Caves, komplex jeskyní a jeskynních chrámů kousek za městem. U vstupu se tyčí 43 metrů vysoká zlatá socha hinduistického boha, což vypadá opravdu neskutečně.

Ale hlavně, je tu strašně moc opic! Vzhledem k tomu, že jsou od turistů zvyklí dostávat jídlo, vůbec se nebojí. Některé, obzvlášť makačí mláďátka držící se za břicho maminek, jsou neskutečně roztomilé. Z jiných jde naopak docela strach. Hlavně když vycení zuby nebo se nás rozhodnou pronásledovat. 🙂

Vystoupáme po schodech do hlavní jeskyně s chrámem a cestou vezmeme každý jednu cihlu (nahoře se staví a opravuje, a tak kdo chce, může aspoň takhle pomoct) a kocháme se. Jeskyně je vážně obří a hindu mniši, vonné tyčinky a pobíhající makakové dotváří krásnou atmosféru tohohle místa.

(Street)foodporn

Asijskou kuchyni oba dva milujeme, a tak jsme se nemohli dočkat prvních místních stánků se vším možným a taky čerstvého ovoce, které tady prostě chutná úplně jinak než u nás.

Vyzkoušeli jsme hned několik místních jídelen, kde kromě nás málokdy seděl nějaký běloch. 🙂 Fungují v nich různé bufety, kdy si člověk nabere, na co má zrovna chuť. Základem je vždy rýže a pak různá, chuťově skvěle připravená, zelenina a maso v (šíleně) pálivých omáčkách. Já jsem si jela vege verze, Petr byl odvážnější, ale z nasekaných kostí a chrupavek teda taky dvakrát nadšený nebyl. 🙂

Další specialitou, kterou jsme si nemohli nechat ujít, byl tzv. claypot – hrnec, do kterého se hodí rýže a kuře s kořením a sójovkou a vaří se na speciálním kotlíku přímo na ulici. A byl naprosto výborný.

A pak samozřejmě čerstvý kokos, smoothies z tropického ovoce nebo smažený banán. Jo, myslím, že tohle by šlo. 🙂 Ale teď už frčíme zase dál…

Categories: Malajsie