Náš příběh se začat rozvíjet na chodbách jedné české mediální společnosti, kde jsme oba pracovali. Z nesmělého „Dobrý den, Eliško, jaký jste měla víkend?“ jsme se postupně posunuli k vzájemnému tykání, společnému obědu, kafi, vínu… No a od té doby už bez sebe nedáme ani ránu. 🙂
Jsme Petr a Eliška. Rádi život prožíváme a sedět doma na zadku je pro nás jak za trest. Za necelý rok, co jsme spolu, jsme si už společně pochutnávali na sachru ve Vídni, křížem krážem projeli celou Madeiru, vyšlápli na trolí jazyk v Norsku, prochodili jarní Tatry, pozorovali pasoucí se krávy v Rakousku a poslechli si moje milované U2 v Amsterodamu.
Cestování je zkrátka náš koníček číslo jedna, jenže pět týdnů dovolené nám jeho realizaci vždycky trochu komplikovalo. A tak, přestože svoji práci oba milujeme, rozhodli jsme se dát výpověď s tím, že do toho světa vyrazíme bez toho, abychom po dvou týdnech zase zasedli za počítač v kanceláři. Že se vzdáme toho pohodlí, které máme. Že uděláme ten krok…
Krok ven. Z komfortní zóny. A dojdeme třeba až na konec světa. Když teda všechno pošlape, jak má.
No a pak to začalo nabírat docela spád. Plánování, kam vlastně pojedeme, zařizování všech možných formalit, nakupování vybavení, zdravotní prohlídky… A pak taky odpovídání na nevěřící otázky okolí:
Vy jste se zbláznili?
Ne, jen jsme si srovnali priority a rozhodli si splnit sen. Protože můžeme. A zatím nemáme hypotéky, děti a tak. 🙂
Kde na to jako vezmete peníze?
Vyděláme si je. Na cestě. Máme to štěstí, že se oba pohybujeme v online prostředí a značná část naší práce jde dělat odkudkoliv. A máme ještě větší štěstí na naše super šéfy, kteří nám umožnili pracovat pro ně v externí formě i dál. Jako digitální nomádi, jak je dneska v módě.
A to chcete jet fakt na tak dlouho?
Náš plán je zůstat na cestách rok. Když už člověk udělá takové rozhodnutí, přece se za měsíc nebude vracet zpátky. 🙂 Necháváme si ale prostor různým alternativám – vždycky můžeme přijet domů dřív, nebo si to naopak o chlup prodloužit. Kdo ví…
Takže je to tu, necelé dva dny do odjezdu, kocovina po několika rozlučkách v řadě, byt vzhůru nohama, všude poházené oblečení, kabely, průvodce, foťáky… Ale taky velké těšení. 🙂
Tak nám držte palce!
Categories: Náš příběh
Eli, moc hezké !
Držím palce! A těším se na další zprávy z nonkonformní zóny!!! :))))