Už jste si asi mohli všimnout, že velká města mě moc netankují a nejradši bych byla jen v přírodě. San Francisco je ale čestnou výjimkou. Chtěla jsem ho vidět na vlastní oči snad už od té doby, kdy jsem jako malá hltala seriál Čarodějky, který se tu odehrává. 🙂 Přírody jsem se ale v téhle části roadtripu dočkala taky.

O San Franciscu se říká, že je často zahalené v mlze – a v den našeho příjezdu to nebylo jinak. Na vyhlídce na Golden Gate Bridge jsme málem umrzli a na velkoměsto na druhé straně zátoky jsme skrz husté mraky ani nedohlédli. S postupujícím večerem se ale mraky protrhaly a krásný slavný most i San Francisco se nám nakonec ukázaly v plné kráse.

Nejluxusnější „ubytování“

Obrovskou výhodou života v autě je to, že máte absolutní svobodu a můžete přespat opravdu kdekoliv (je to legální). V San Franciscu se nám povedl parádní kousek – našli jsme si místo na poklidném parkovišti přímo pod Golden Gate, s úžasným výhledem nejen na město, ale i zátoku s kotvícími jachtami, mezi kterými se proháněly roztomilé mořské vydry. Večerní pohled na postupně se rozsvěcující ikonický most a nebe plné hvězd patří za mě k těm nejlepším zážitkům našeho amerického roadtripu.

Výlet do vězení

Ráno vstáváme brzy a společně se stovkami dalších aut přejíždíme po slavném městě do centra města. Nalodíme se na výletní loď, kterou jsme si zamluvili večer předem online, a míříme na Alcatraz, nechvalně proslulé vězení nacházející se na ostrůvku poblíž města. Dnes už nefunguje (jeho provoz byl příliš nákladný), ale je z něj udělané muzeum se zajímavou expozicí. Na místě vyfasujeme audioprůvodce a procházíme si jednotlivé bloky, cely, vězeňskou jídelnu, sprchy, kanceláře, dvůr a další prostory.

Celá prohlídka je nesmírně působivá, úplně mě z toho mrazí v zádech a představuju si, jak se asi museli cítit největší zločinci – z oken vězení je totiž San Francisco zřetelně vidět, a když fouká vítr z města, dokonce se tu prý daly zaslechnout hlasy jeho obyvatel. Svoboda nadosah, a přesto nedosažitelná. Z pevnosti pár vězňů uprchlo a dodnes nikdo neví, kde nakonec skončili. Nejspíš se ale utopili ve studeném moři plném zrádných proudů.

Gurmánské hody v živelném městě

Po dopoledni stráveném na strašidelném ostrově nám pěkně vyhládlo, a tak po přistání zpátky ve městě míříme k nedalekému Fisherman’s Wharf. Ve zdejších stáncích prodávají místní specialitky, na které si brousíme zuby – sendvič s krabem a polévku z mušlí, clam chowder. Chutná to vážně skvěle. Sníme si je venku na lavičce a odoláváme při tom náletům drzých racků.

S nacpanými břichy (jo, americký porce stojí za to) se jdeme projít k molu Pier 39. Žije tu celá kolonie lachtanů. Přímo v centru města se tak kocháme tlustými vousatými válečky, které se navzájem pošťuchují nebo shazují do vody nebo jen tak líně povalují na dřevěném mole. Mají tu dokonce speciální lachtaní hlídku, zaměstnance s výstražnou vestičkou, kteří hlídají, aby se lachtani nedostali někam, kam nemají. 🙂

Na promenádě pak ještě prozkoumáme pár obchůdků se suvenýry, ale nic si nekupujeme. Pak už to stočíme do čínské čtvrti, která je v San Franciscu vyhlášená. Cestou ještě omrkneme hospodu a knihkupectví, kam chodili psát své slavné kousky příslušníci hnutí Beatníků.

V China Townu to žije a zase máme pocit, že jsme se ocitli v Asii. S jemnou dávkou nonstalgie si dáme vynikající vietnamské kafe v jedné z restaurací a u toho pozorujeme všechny ty prodejce a okolní ruch. Pak mě Péťa, který už tu před pár lety byl, zavede na jedno náměstíčko, kde se scházejí místní čínští dědkové a babky a hrají karty, deskové hry nebo si jen tak hoví na lavičce. Je to moc příjemné místo.

Na závěr dne ještě jdeme omrknout slavnou Lombard Street – klikatou ulici, která pro řidiče představuje asi pěkný oříšek. Musejí totiž zdolat nejen prudké zatáčky, ale i strmý kopec. Celé San Francisco se plné výživných kopců, a přestože jednotlivá „must see“ místa od sebe nejsou zas tak daleko, už cítíme, že jsme pěkně uťapaní. Rozhodneme se, že i za cenu dalšího mýtného na Golden Gate Bridge pojedeme přespat zpátky na druhou stranu zálivu na stejné boží místo jako den předtím.

Památky, hippies a tramvaj

Další den si procházíme Palace Of The Fine Arts, kde se zrovna natáčí nějaký film, a poté přejedeme na 16. ulici. Ta je známá svým schodištěm s barevnými dlaždičkami. Přesně takové jsme viděli ve Valparaísu! 🙂 Pak se přesuneme na Alamo Square, krásné náměstí s barevnými domky, parčíkem a výhledem na zbytek města a moře. Chvilku odpočíváme a užíváme si ten pohled.

San Francisco bylo v 60. letech centrem hippie, a protože se mi z nějakého nevysvětlitelného důvodu tahle epocha hrozně líbí, vytipuju si tu hned několik míst, které jsou s ní spjaty. Prvním z nich je Hippie Hill, kde se květinové děti shromažďovaly a konalo se tu spousta slavných koncertů. Dnes tu bohužel žádná připomínka hippie není, ale zato je tu moc příjemný a rozlehlý park, kde si s chutí na chvíli vydechneme od hluku a ruchu města. Nedaleko parku je pak čtvrť Haight-Ashbury, a to už je jiný kafe. Spousta bláznivých obchodů, vůně (smrad) trávy na každém kroku a hlavně doost podivná individua – novodobí hipíci. Tak jsem se přeci jen dočkala. 🙂

Na oběd zamíříme opět do China Townu a tentokrát jdeme na jisto – do podniku House Of The Nanking, který doporučuje dokonce Jamie Oliver. Na stěně jim tu visí fotky různých slavných osobností, které se tu byly najíst a jídlo (dáme si sezamové kuře a nudle s krevetami) je úplně famózní. K našemu velkému potěšení není ani vůbec drahé.

Po chuťových orgiích dojdeme do Central Business Districtu, odkud se chceme svézt slavnou tramvají. Dělá docela hluk a je trochu zvláštní hnát se celkem vysokou rychlostí do prudkých kopců. Ale tenhle zážitek se v San Franciscu prostě musí. 🙂 Na závěr návštěvy San Francisca si jdeme ještě jednou prohlédnout lachtany a molo a pak už frčíme po pobřeží dál na jih.

Pobřeží jako z plakátu

Mezi San Franciscem a LA vede slavná silnice Highway 1, a to přímo podél pobřeží. Nabízí tak parádní výhledy na oceán a okolní přírodu, že by byl úplný hřích ji vynechat. Cestu po ní si opravdu užíváme. Sice je daleko víc vytížená než silnice na oregonském pobřeží, ale i tak se nám líbí.

Zastavujeme na vyhlídkách i pobřežních vesničkách a městečkách. Moc se nám líbilo třeba v Connery Row, kde jsme jen trochu šlápli vedle s výběrem místní lahůdky – ne, fanouškem smradlavého soplu ústřic asi opravdu nikdy nebudu. 🙂

Vidíme taky obrovskou kolonii rypoušů sloních, velkých tlusťoučkých tuleňů s protáhlým čumákem, kteří si hoví na jedné z pláží a vydávají u toho docela vtipné zvuky.

Tentokrát máme ale trochu problém najít vhodné místo k přespání – na vyhlídkách je to zakázané a přímo u rušné silnice se nám spát stejně moc nechce. Zabočíme proto na nějakou vedlejší silničku vedoucí kamsi do vnitrozemí a auto necháme před na první pohled roky nepoužívanou brankou na pastvinu. Když ráno vylezeme z auta, kouká na nás velmi překvapené stádo černých krav. 🙂

Cestou do LA ještě zastavíme v příjemném ospalém městečku Moro Bay s velkou skálou uprostřed zátoky. Taky tady se prohání několik mořských vyder. Prohlédneme si taky městečko Santa Barbara, které je už ale na první pohled (pěkná výstavka jachtiček) takové luxusnější a dost rušné. To ale ještě netušíme, co nás čeká v Los Angeles! 😉

Categories: USA