Zatímco Zion a Bryce Canyon byly na našem seznamu must see míst v Americe už od samého začátku, státní park Valley Of Fire na něj přibyl spíš náhodou. A to je právě jedna z největších výhod dlouhodobého cestování – některá úžasná místa objevíte prostě jen tak.

Překvapivě krásné Ohňové údolí

To jsme si tak jeli nevadskou pouští a já jsem si náhodou zadala do vyhledavače klasickou frázi „Nevada what to see“. Vyjely na mě docela slibné fotky rudých skalních útvarů jen nedaleko naší trasy. A tak jsme si udělali neplánovanou zastávku v nejstarším parku státu, do kterého většina návštěvníků míří jen kvůli zábavě ve Las Vegas.

Valley Of Fire nás docela nadchnul. Sice jsem docela bojovala s lehkým úpalem – holt 40 °C a žádný stín udělají své – ale stálo to za to. Nevelký přírodní park nabízí spoustu ohňově zbarvených skalních útvarů připomínajících třeba vosí hnízda, jeskyně nebo oblouky. Největší atrakcí je pak tzv. Wave, skála ve tvaru vlny, úžasně zabarvená díky různorodému podloží. Mezi jednotlivými přírodními památkami se dá přejíždět autem a na místa vedou upravené turistické cestičky, jen pár mil dlouhé. Je to moc příjemný půldenní výlet.

Překrásný, ale přelidněný národní park Zion

Po návštěvě Valley Of Fire jsme přejeli do sousedního Utahu k národnímu parku Zion. Chtěli jsme tu strávit odpoledne a celý následující den. K našemu ne příliš příjemnému překvapení se nám ale uprostřed dne vůbec nepovedlo chytnout parkovací místo. Tenhle park je totiž třetím nejnavštěvovanějším v celých Spojených státech a návštěvníků sem denně proudí stovky a stovky.

Protože se nám nechtělo parkovat několik kilometrů od vstupu a platit za místo několik desítek dolarů, rozhodli jsme se odpoledne strávit odpočinkem a prací v městském parčíku. Nakonec se z toho vyklubalo moc příjemných pár hodin – na dece jsme si dali piknik, zhlédli svatební videa kamarádů a dohnali různé povinnosti. Před soumrakem jsme to zapíchli na fajn místě s výhledem na skály.

Brzy ráno byla situace na parkovišti už o něco snesitelnější. Shuttle busem (auta díkybohu dovnitř do parku nesmějí) jsme se nechali dovézt k výchozímu bodu hiku na vyhlídku Observation Point. Výšlap to byl slušný, ale zvládli jsme ho za nějaké dvě hodinky.

Výhledy a vůbec celá túra byla opravdu epická – Zion je známý hlavně díky krásným do červena zbarveným skalám, které kontrastují se zelenou vegetací, kaňonům a řece, která se vine celým údolím. Jedinou nevýhodou je právě velký přetlak turistů, fronty a přeplněné shuttle busy. Po Observation Pointu jsme se ještě vydali na procházku k Emerald Pools, čisťounkým jezírkům a malému vodopádu.

Výlet na Divoký západ – Bryce kaňon

Dalším utažským přírodním skvostem je známý kaňon Bryce. Jedná se o nevídané seskupení vysokých špičatých věžiček, největší na světě svého druhu. Věžičky tvoří celá „města“ a jsou krásné jak z vyhlídek shora, tak zblízka, zespoda.

Rozhodli jsme se, že si přivstaneme brzy ráno a vychutnáme si východ slunce nad kaňonem – a i když se mi ráno z vyhřáté postýlky fakt nechtělo, pohled na sluncem zalité skály, které vypadaly jako v plamenech, budu mít vrytý do paměti už napořád. Navíc jsme se takhle šikovně vyhnuli i větším davům a tourbusům a cestou viděli krásného jelena. 🙂

Část lemu Bryce kaňonu jsme si obešli shora a pak jsme sešli dolů a prošli se mezi věžemi a údolím napříč. Nakombinovali jsme si takhle hned tři různé jedno či půl denní hiky a viděli ty nejkrásnější místa. Cestou jsme potkali skupinky turistů na koních a celkově jsem si tu přišla jak někde na Divokém západě. Bryce kaňon patří mezi americké přírodní památky, které bych osobně řadila mezi ty nejkrásnější.

Co dalšího jsme navštívili v Utahu nebo sousední Arizoně? Dozvíte se příště! 🙂

Categories: USA