„To by se mi taky líbilo, ale nemám na to prostředky.“ Jedna z reakcí okolí na naše plánované roční cestování po světě. Taky nejsme milionáři, ani nemáme štědré sponzory. Tak jak to, že si to můžeme dovolit? Co vlastně děláme a co práce na dálku všechno obnáší? V první části přiblížíme, jak jsme se na roční cestování připravovali po finanční stránce ještě před odjezdem.

Připravit si půdu. Šetřit a makat

Když jsme se s Petrem rozhodli, že chceme na rok vyjet cestovat po světě, logicky vyvstala otázka, kde na to vezmeme. Oba jsme sice měli něco našetřeno, ale zároveň jsme se nechtěli úplně vydat z úspor a přijet domů s holým zadkem. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli projet víc zemí, a ne zůstat v jedné třeba půl roku, odpadla i možnost zažádat si o pracovní víza a pracovat přímo na místě.

A tak jsme si řekli, že si kromě ponožek, pohorek a krému na opalování zabalíme ještě jednu věc – notebook – a budeme pracovat průběžně během cestování. Peníze ale nebyly jedinou motivací, proč jsme se takhle rozhodli. To, co děláme, nás baví, a případná roční pauza by nás pak hodila zpátky na startovací čáru.

Tehdy jsme ještě netušili, že nám naši super šéfové nabídnou pracovat pro ně dál formou externí spolupráce. Já jsem si proto ke svému tehdy čtyřpětinovému úvazku přibrala ještě další „bokovky“. Začala jsem vést redakci v začínajícím on-line magazínu a tištěném časopise a psát PR články pro e-shop se zdravou výživou. Plus sem tam nějaké jednorázové copy zakázky. Samozřejmě to obnášelo spoustu večerů a víkendů strávených nad počítačem, ale měla jsem dost silnou motivaci, proč v tom pokračovat dál.

Svoje přípravy na cestu z finančního úhlu pohledu bych tedy shrnula jednoduše. Začala jsem víc šetřit – stanovila jsem si částku, kterou jsem si měsíčně dávala stranou na cestovatelský fond, ať se děje, co se děje. A začala jsem víc makat – tedy nespoléhat jen na jeden stálý příjem od svého zaměstnavatele.

Čím se tedy živíme?

Vlastně máme oba dva velké štěstí. Pohybujeme se v on-line prostředí a velká část činností, které máme na starosti, jdou dělat odkudkoliv. Já se převážně starám o content webů a sociálních sítí, píšu texty a dělám korektury.

Jak už jsem zmínila, moje šéfová (díky, Hanko! 🙂 ) mi nabídla, že s prací můžu pokračovat na částečný úvazek i vzdáleně. To mi nakonec tvoří největší část současného pracovního „koláče“. Kromě toho pokračuji s magazínem a píšu redakční, PR a SEO články pro různé projekty. Celkem mi to vychází na přibližně 80 hodin měsíčně, tedy zhruba poloviční úvazek.

Petr pak kromě své „klasické“ práce třeba ještě prodává svoje krásné fotky z cest on-line. A vydělané peníze pak zase investuje do nákupu fotografického vybavení.

Dlouhodobé cestování eliminuje běžné náklady

Na rozdíl od „jednorázového“ výletu třeba na 3 týdny někam do exotiky má dlouhodobé cestování v našem podání jednu velkou výhodu. Odpadl nám ten největší náklad, který jinak doma máme, a to nájem. Byt v Praze jsme vyklidili a teď v něm bydlí moje kamarádka. Kromě toho jsme si třeba zredukovali mobilní tarify na minimum a neutrácíme za takové ty běžné výstřelky, jako je víno po práci, nové oblečení apod. Přeci jen máme každý jen jednu krosnu, a tak se musíme trochu krotit. 🙂 I v dražší destinaci, jako je Nový Zéland, tak naše běžné náklady nejsou o moc vyšší než v Česku. Potraviny jsou dražší jen trochu a dají se nakoupit v akci, benzín stojí dost podobně, a často velmi předražené turistické atrakce nás stejně nelákají.

Jde to. Stačí chtít

Ale zpátky k práci. Vydělávat si díky on-line prostředí není jedinou možností, jak získat peníze na cestách. Už jsme potkali spoustu lidí, kteří cestují dlouhodobě, klidně několik měsíců nebo i let a notebook si s sebou netahají. Velmi často pronajímají doma svůj byt nebo dům a z něho mají pasivní příjem (třeba náklady na lowcost cestování po JV Asii jim to pokryje celé). Nebo si po určitou dobu poctivě střádali vydělané peníze a z těch teď žijí. Samozřejmě se dá najít i spousta možností, jak pracovat přímo v zahraničí, a to jak v oboru, tak mimo něj (populární jsou třeba Working Holiday Visa v Kanadě nebo na Zélandu) apod.

Chci tím říct, že kde je vůle, tam je cesta. A kdo opravdu chce cestovat, vždycky vymyslí způsob, jak si na to ty prostředky najít. Jasně, budete se muset uskromnit a výdaje si hlídat daleko přísněji než doma, ale řeknu vám, za mě je to zatím ta nejlepší investice, do které jsem se kdy pustila. A ten nespočet zážitků, které si pak povezeme domů, se penězi vyčíslit ani zdaleka nedá.

Categories: Postřehy z cest