I když to na mapě vypadá celkem blízko, při cestě z Filipín nás na Nový Zéland pořád dělilo celých 13 hodin letu a 2 mezipřistání. Celkem kolem 20 hodin času stráveného někde v meziprostoru. Rozhodli jsme se prodloužit si stopover v Taipei na dva dny a v cestě do Brisbane a Aucklandu pokračovat až potom. Od popříletového zombie stavu nás to sice zachránilo jen trochu, ale to už je jiná pohádka.

„Jaká Čína, vždyŤ přeci byli jenom a Tchaj-wanu a ne v Číně.“ Z pohledu Středoevropana máte samozřejmě pravdu, ale zkuste si to říct v Taipei a dostanete po čumáku. Tohle prostě je Čína a tečka – oficiální název státu je Republic of China, píše se tady stejnými znaky jako v kontinentální Číně (prakticky otestováno!) a místní aerolinky se jmenují prostě jen China Airlines.

Jenom tady místo komunistů a Mao Ce-tunga narazíte na nacionalisty a Čankajška. A působí to tady mírně demokratičtějším dojmem.

Osobně se mi tahle idea několikadenních stopoverů v jednom městě líbí. Rozbití více než desetihodinového letu je vždycky fajn a hlavně, dva dny na poznání jednoho, byť třeba pětimilionového města, celkem stačí. Hned na začátku naší cesty jsme si takhle střihli Kuala Lumpur, potom jednodenní Singapur a, pozor na spoiler, na cestě z Nového Zélandu máme v plánu dva dny v Sydney.

Po třech týdnech na Filipínách jsme se po dvouhodinovém letu zase jednou ocitli v úplně jiném světě. Ke štěstí nám zase jednou stačily ty úplně obyčejné věci – pitná voda všude kolem, asfaltované silnice, funkční elektřina a internet nebo jen možnost si v obchodě vybrat z trochu širší nabídky potravin, než jsou balené čipsy, krekry, sladké sušenky a instantní nudle. Naše nadšení z první návštěvy 7eleven asi vypadalo komicky, ale to teplé kafe, teplá polévka a skvělé saláty za to rozhodně stály. A možnost to všechno zaplatit kartou taky nebyla k zahození.

Na dvě noci jsme se navíc ubytovali v neskutečně funky hotelu v centru města – schodiště vykachličkované jako vnitřek bazénu, v každém patře jiné dekorace, značně stylizovaná nástěnná malba Pražského Hradu nebo obří namalované okno na celé stěně našeho pokoje sice spíš pobavily, ale bohatá snídaně, futuristický záchod s desítkami tlačítek a super poloha v centru města nám to vyvážily. Jo a taky to na Bookingu bylo ve slevě, takže neberte to. 🙂

Navíc jsme si konečně mohli normálně vyprat a mně se dokonce trochu odlehčila krosna tím, že jsem mohl vyhodit pár kusů plesnivého oblečení. Ne, že bych si na Filipínách nepral, ale bylo tam takové vlhko, že nic neschlo. A navíc často pršelo…jop, takže tolik k tomu, že leden je na Filipínách období sucha. :-/

Na Taipei je zajímavé to, že s ním není spojeno zrovna moc must-see míst. Každého asi napadne Taipei 101, svého času nejvyšší budova světa, pak tady máte pár chrámů, mauzoleum s Čankajškem, no ale to je tak všechno. Každopádně po našich předchozích destinacích nám to naopak vyhovovalo a s nadšením jsme se procházeli parky i jen tak ulicemi a užívali si, že nechodíme v bahně, že na nás nikdo netroubí a že když budeme chtít, tak si můžeme sednout do kavárny a užívat funkční WiFiny.

Ani nás tak moc netrápilo, že nám skoro celou dobu pršelo, byla zima a vlastně to bylo spíš takové podzimní počasí. Jasně, mít sluníčko a vidět hory za městem, tak si to asi užijeme trochu jinak, ale i takhle to stálo za to. Hlavně teda v noci, kdy se na každé ulici rozsvítily desítky obřích neonů a jejich světlo se začalo odrážet v mokrých silnicích.

…a pak tady jsou ty drobné radosti, jako skvělé sushi, ramen nebo skvělé čínské polvky (ne z pytlíku!). Jednou jsme taky náhodou nakráčeli na nějaké tržiště, které vzniklo k oslavě čínského Nového roku – na dvou kilometrech ulice tady byly vystavěné stovky stánků s více či méně bizarním jídlem (ano, i červy jsme viděli) nebo možností vystřelit si třeba plyšovou pandu.

Dva celé dny mi na Taipei přišly tak akorát. Jasně, mít víc času, tak vyzkoušíme třeba ty jejich rychlovlaky a podíváme se i někam jinam než jen po městě, ale na rychlé odpočinutí na cestě to takhle bohatě stačilo. Hlavně jsme se už těšili na Nový Zéland, kam jsme měli dorazit skoro přesně uprostřed léta…

Categories: Tchaj-wan