Po Sihanoukville, Phnom-Penhu a Battambangu nám v Kambodži chybělo navštívit ještě to nejdůležitější – Siem Reap, původní ekonomické, náboženské a správní centrum kambodžského království, známé hlavně díky neskutečně rozlehlému komplexu chrámů Angkoru. Pod tím si ale nepředstavujte jen Angkor Wat. Ten je jen nejznámější, rozhodně ale ne jediný. Celý chrámový komplex sestává z desítek větších či menších chrámů, dnes už teda spíš jejich zbytků, rozesetých na ploše stovek kilometrů čtverečních po okolí Siem Repu.

Siem Reap jako takový je docela zvláštní město. Centrum, hlavně tedy okolí denního trhu a Pub Street (název mluví za vše…) je docela přijatelný, udržovaný a cítíte se tam celkem dobře. Když teda opomenete, že vyjma výše uvedeného a jednoho buddhistického chrámu tam vlastně nic moc není. Stačí ale vyjít o pár ulic dál a zase se dostanete do kontaktu s tou syrovou kambodžskou realitou, kterou Eli už několikrát popisovala v článcích o Sihanoukville a Battambangu. Kambodža prostě není bohatá země a je to vidět i tady, v nejvíce turistické destinaci.

Mimochodem, dvě věci, které mě osobně zaujaly – Siem Reap v překladu znamená „porážka Siamu“, což odkazuje na nějakou novověkou bitvu, kde to Kambodžani nandali Thajcům. Ti jim to nezapomněli a v následujících staletích si z Kambodži tu a tam vzali nějaké to území nebo otroky.

Zábavnější ale je, že celý Siem Reap a jeho okolí byl před několika staletími prakticky během pár let opuštěn, chrámy ponechány svému osudu a když byl znovu „objeven“ v 19. století, mělo se jednat o vcelku malou a nevýznamnou vesničku někde v džungli. Tak tolik o pomíjivosti stop, které za sebou lidstvo zanechává.

Ale zpět ke chrámům… Celý zmiňovaný chrámový komplex je asi 5 km za městem a, jak jsem už nastínil, je neskutečně roztahaný po širokém okolí. První otázkou, na kterou musíte po příjezdu do Siem Reapu odpovědět, tak je, kolik dnů se plánujete zdržet. To hlavní se asi dá zvládnout za jeden den, ideální jsou tak dva až tři a samozřejmě se po okolí dá potulovat i týden.

S počtem dnů koresponduje doporučená nabídka chrámových tras, kterou, ať chcete nebo ne, se nakonec budete řídit, protože dává největší smysl. S nabídkou naopak zcela nekoresponduje nabídka vstupenek, teda hlavně jejich cen – 40 dolarů za jeden den, 60 za tři a 70 za pět dnů jasně dává najevo, na jak dlouho sem většina turistů přijíždí.

My jsme si na Siem Reap vyčlenili pět dnů, z čehož ale jen tři jsme chtěli strávit potulováním po chrámech.

Plni nadšení jsme si na první den vybrali tzv. malý okruh, který spojuje ty největší pecky – profláknutý Angkor Wat, monumentální Bayon, pro mě smolný Ta Keo a Ta Prohm, který je pro změnu výjimečný na zdech rostoucími stromy a tím, že se tam natáčel první Tomb Raider. Což je fakt, který do Kambodži a do tohohle jednoho chrámu každodenně přivádí tisíce Číňanů.

Namotivováni jsme si malý okruh navíc dali na kole, což se později ukázalo jako trochu ne úplně moudré rozhodnutí. Bylo to sice super, ale po pár na brutálním sluníčku ujetých kilometrech a prohlédnutých chrámech už ke všemu kolem začnete být trochu letargičtí a říkáte si něco jako „whatever, další chrám…“. Což je samozřejmě špatně, protože ty stavby, respektive, co z nich zůstává, jsou úžasné.

No a pak je tady druhý problém jízdy na kole a to, že můžete píchnout. Což je přesně, co se mně stalo u chrámu Ta Keo. Každopádně v Kambodži, stejně jako ve snad všech asijských zemích, neexistuje problém, který by nevyřešily peníze – takže o hodinu a nějakých 15 dolarů (= cena obědu a večeře pro dva) bylo všechno zase v pořádku.

Druhý den jsme si dali velký okruh, už ovšem ne na kole, ale hezky na turisty tuk-tukem. Masochisticky jsme se navíc rozhodli zažít východ slunce u Angkor Watu – což je velmi populární, ale zároveň nesmírně bolestivá aktivita, která vyžaduje vstávání kolem čtvrté ráno, čekání ve frontě před Angkor Watem a následně úprk s cílem zabrat si ten nejlepší spot. Následuje zhruba hodinu a půl dlouhé čekání, které pomáhají zkrátit jen neskutečně akční prodejci kávy, pečiva a snídaní obecně, pro které jednou vyslovené „ne“ není vůbec žádná překážka.

Ale aby to nevyznělo moc negativně – východ slunce na Angkor Watu je něco neskutečného a pokud se do Siem Reapu někdy vydáte, tak vřele doporučuji!

Po Angkor Watu velký okruh pokračuje po výrazně méně známých, ale o to monumentálnějších chrámech. Na nich je ale vidět jedna ne příliš dobrá věc – tím, že se sem podívají jen turisti, co jsou v Siem Reapu na více dnů (rozuměj ne zas tak moc…), jsou tyhle chrámy celkem zašlé a špatně udržované. Dřevěné podpěry a železnými lany stažené zdi neukazují na zrovna top stav… Bohužel.

Třetí den jsme si dali už jen tak na pohodičku – nejdřív výlet na Ladies Temple, což je neskutečně vychvalovaný a podle mě trochu přeceňovaný chrám asi 25 kilometrů za Siem Reapem. U samotného chrámu toho moc k vidění není, ale okolí je naštěstí poměrně hezké. Nehezká je ovšem cesta tam a zpět, která je díky dírám v silnici docela bolestivá.

Výletění po Siem Reapu jsme zakončili na chrámu Pre Rup, kde se dá hezky pozorovat západ slunce. Sice z něj nevidíte nic jiného, než právě ten západ slunce nad okolní džunglí, ale alespoň se tam dá hnout – na rozdíl od chrámu Phnom Bakheng, odkud je vidět i Angkor Wat, díky čemuž se tam po 3. hodině odpoledne prostě nemáte šanci dostat.

A o nekonečné cestě na Filipíny na ostrov Bantayan zase někdy příště…

Categories: Kambodža