Jeden z hlavních důvodů, proč jsme přijeli do Laosu, byl můj vysněný Gibbon Experience. Tři dny trekování hluboko v džungli národního parku Nam Ka, projíždění na ziplinách nad korunami stromů a přespání v tree housech 50 metrů nad zemí. A jo, nebudu přehánět, když řeknu, že to byl opravdu životní zážitek.

Gibbon Experience je hlavním lákadlem, proč řada turistů přijíždí do pohraničního městečka Huay Xai, odkud se na něj vyráží. Část výtěžku putuje na ochranu národního parku, ve kterém žijí mimo jiné ohrožení giboni, a celkově na rozvoj chudého regionu – projekt zaměstnává přes 120 lidí, každoročně se zasadí přes 100 tisíc nových stromků apod.

Na korbě do divočiny

Společně s další skupinkou lidí (ze Singapuru, Švédska, Anglie a Belgie) nás v Huay Xai naloží na korbu pick-upu a vyrážíme na 3hodinovou cestu do džungle. Obzvlášť poslední úsek stojí za to – brodíme řeku a kodrcáme se mezi šílenými výmoly bahnitou stezkou až do base campu – zapadlé vesničky v údolí, obklopenou hustým pralesem.

Chodíme, funíme a frčíme!

I když jsme už předtím v džungli byli, tohle je něco úplně jiného. Zdejší prales je takový divočejší, surovější a naturálnější. Mimo vyšlapanou cestu člověk nemá šanci projít. Rostliny vytvářejí neskutečně pevnou stěnu plnou lián, větví, kořenů, kmenů, listí a stonků a pořádně dlouhých a ostrých trnů.

Taky je tu pořádné dusno, a tak jsme po chvíli pěkně zpocení a pořádně odfukujeme. Jednotvárné chození mezi stromy ale osvěžuje hlavní atrakce tohohle výletu – zipliny! Vyfasujeme sedáky a rukavice, dostaneme asi tak minutové školení bezpečnosti od našeho průvodce Mika, připneme se na ocelové lano – a je to tady!

První jízda je opravdu nezapomenutelná. Po pár metrech nad korunami stromů se před námi otevře údolí a celou džungli máme jako na dlani. Adrenalin z nás jen stříká a pohledy ze ziplin jsou prostě neskutečné. Celkem jich sjedeme 14 různých, ta nejdelší má přitom celých 640 metrů! Nejdelší na světě.

Přespání na stromě

Kolem páté stylově – taky na ziplině – přistaneme v domečku, kde strávíme noc. Tree house je opravdu postavený v koruně jednoho z nejvyšších stromů. Má dvě patra, koupelnu – sprchovat se s výhledem do džungle je zážitek sám o sobě – a dokonce i dřez a stoleček se židličkami. Jen ta bezpečnost, něco takového by u nás asi neprošlo. Jenom pár prken na boku nás dělí od 50metrové propasti. 🙂

Jídlo nám sem průvodci dopraví jak jinak než na ziplinách a večer pak strávíme s ostatními povídáním (všichni milují cestování, tak si docela notujeme) a hraním karet. Nevím jak, ale povede se mi s přehledem vyhrát. 🙂

Temná strana noční džungle

Zatím to zní jako idylka, co? Jo, jenže jakmile se setmí, začínají vylézat zvířátka, která rozhodně nepatří mezi ty, co chcete kdy potkat. Pavouci. Odporní tlustí chlupatí pavouci – pod střechou (rozuměj kousek nad našimi hlavami) se jich hemží hned několik. Ten největší má odhadem 15 centimetrů. 15! A ještě se mu leskne všech těch děsivých 8 očí, když na něj posvítíme čelovkou. Bože, mám chuť utéct, ale to mám tady jaksi smůlu, že… Jedinou ochranu nám poskytuje látková stěna zavěšená nad matracemi, kterou pod ně pečlivě zastrkáme a nezbývá než doufat, že nás ty potvory nesežerou. Taky jsou tu stromové krysy – všechno jídlo kvůli nim musíme schovat do velké bedny. I tak Matovi z Belgie prokoušou batoh, protože si v něm nechal obal od sušenek s pár drobečky…

Setkání s pijavicemi

Další den pokračujeme v treku a ziplinění a kolem poledne dorazíme k malému hospodářství „in the middle of nowhere“, kde nám zdejší rodinka nachystá oběd. Pak se jdeme projít k vodopádu, ale protože je docela zima, plavání si tu necháme ujít a smočíme si jen nohy. Toho okamžitě využije jedna pijavice, která se na mě přisaje. Fuj, nechutné stvoření, krve jak z vola… Ještě jich pak cestou potkáme spoustu – vylézají, jakmile jen trochu zaprší – okamžitě nás vycítí a jdou po nás.

Usínání za deště a poslední den v pralese

Taky druhý večer přespíme v tree housu, tenhle je ale o něco menší, zato mnohem útulnější. A není tu tolik pavouků! Po dalším večeru nad kartami se vyspíme přímo královsky, posloucháme, jak venku prší a z dálky se ozývají různí ptáci a noční zvířata.

Ráno déšť bohužel neustává, a tak navlékáme pláštěnky a vyrážíme na cestu zpátky. Nevýhoda pláštěnek – na ziplinách se nafouknou a děsně člověka zpomalí. Vzhledem k tomu, že i tak kvůli své lehké váze nejedu moc rychle, na té nejdelší ziplině zastavím někde už ve třech čtvrtinách a zbytek musím doručkovat. Holky, jestli chcete pořádnej work out na břicho a ruce, doporučuju.

Gibbon Experience pro nás byl opravdu mega zážitek. Jen ty očekávání jsme měli nastavený trošku špatně – žádného gibona a vlastně ani další větší zvíře (kromě těch pavouků) jsme bohužel ani nezahlédli. Co se dá dělat. Hlavní je, že tam někde tý hluboký džungli opravdu žijí a díky tomuhle projektu snad budou dlouhodobě i dál…

Categories: Laos