Peru! Konečně jsme tady! V zemi legendárního Maccu Picchu, indiánů v barevných krojích, vysokých hor, tropické džungle i nehostinných pouští. První dny trávíme v hlavním městě, zajedeme si na výlet na „Galapágy chudých“, vylezeme na nejvyšší písečnou dunu u pohádkové oázy a malým letadýlkem přeletíme nad tajemnými obrazci na planině Nazca. To by šlo, ne? 🙂

Živá, rušná, pohodová i nebezpečná. Lima má spoustu tváří

O hlavním městě Peru jsme se toho nedočetli zrovna moc dobrého. Vysoká kriminalita, slumy na předměstích, přepadávání turistů a časté krádeže. Očekávání máme proto docela nízko, a tak může být realita jen lepší. 🙂

V Limě jsme se ubytovali ve čtvrti Miraflores, která patří údajně k těm nejvíc bezpečným. A taky nejturističtějším a nejdražším. Ale co, cítili jsme se tam příjemně, a to je hlavní. V téhle části města stojí za návštěvu hlavně pobřeží s moc příjemnou promenádou, kam se chodí procházet a piknikovat turisti i místní. A taky je tu hezky zeleno, což je v Limě docela výjimka. Jedná se totiž prý o druhé nejsušší město na světě.

Zavítali jsme i k památce Huaca Pucllana, chrámu pyramidovitého tvaru z preinckého období. Bylo moc zajímavé vidět kontrast tak staré památky s okolními moderními domy, jinak nás tohle místo ale dvakrát nenadchlo.

Kromě Miraflores jsme samozřejmě zavítali i do samotného centra města. Místním linkovým autobusem v hustém provozu cesta zabrala skoro hodinu. Centrum není nijak velké, ale zato docela pěkně upravené. Dominantou je velikánská katedrála a královský palác, u kterého jsme zkoukli tradiční výměnu stráží. Jinak je tu, asi jako v každém historickém centru hlavního města, spoustu restaurací, kavárniček a obchodů se suvenýry. Pozitivní (a po návštěvě astronomicky drahé Patagonie to platí hned dvojnásob) jsou tu ale ceny. I jen pár metrů od hlavního náměstí Plaza de Armas jsme našli skvělé místní restaurace, kde jsme se dosyta najedli v přepočtu za pár korun.

Popravdě nám ty dva celé dny v tomhle městě docela stačily. Nemůžu říct, že by se mi Lima nelíbila, ale vidět (byť jen z okýnka autobusu) ty chudé čtvrti, hromady odpadků, špinavé děti a vyhublé psy nebylo zrovna něco, v čem bych se vyžívala. Ale aspoň si tak člověk vytvoří kompletní obrázek a nezůstane jen u toho nablýskaného pozlátka pro turisty.

Jedeme na lachtany!

Autobusem se pak podél pobřeží vydáme směrem na jih. Naším cílem je městečko Paracas, známé především díky nedalekým ostrovům Islas de Ballestas, kam si chceme udělat výlet lodičkou. Těmto ostrovům se díky unikátní fauně, která na nich žije, přezdívá Galapágy chudých. Věřím, že vidět opravdové Galapágy, je asi něco trochu jiného, ale i z Islas Ballestas jsme byli docela odvaření. 🙂

Hned v úvodu nás uvítali roztomilí tučňáci Humboltovi (už třetí druh tučňáků, které na cestě vidíme!), kteří si to v zástupu štrádovali na lov rybiček. Kromě toho tu byly rozvalené desítky odpočívajících lachtanů, a hlavně spousta ptáků – pelikáni, rackové a další. Jejich trus (guáno), kterým je povrch ostrovů pokrytý až do výšky několika metrů, se tu dokonce sbírá a následně používá jako přírodní hnojivo.

Výlet do pouště

Naší další zastávkou v jižním Peru bylo město Ica, obklopené rozlehlou pouští. V Ice teda není opravdu nic zajímavého, ale nedaleko se nachází oáza Huacachina – důvod, proč jsme se tu vlastně zastavili. Středobodem malé Huacachiny je malé jezírko obestavěné hotely a restauracemi. Dá se tu jezdit na projížďky po dunách nebo sandboardovat, my jsme se rozhodli ale jen pro lowcostovější variantu – výšlap na dunu, odkud byl suprový výhled na město i na okolní nedalekou poušť. Zajímavé to bylo, ale pokud bych v Peru příště něco měla vynechat, tak by to bylo právě tohle místo.

Linie Nazca – zážitek, na který se nezapomíná

Co se nám naopak navždycky zapsalo do paměti, byl přelet nad liniemi Nazca. Určitě je znáte – několikametrové obrazce v poušti ve tvaru velryby, astronauta, opice, kolibříka a spousty dalších útvarů, vytvořené až 500 let př. n. l. Nikdo přesně neví, proč vlastně vznikly, a jsou proto opředené spoustou legend.

Nejlépe se dají pozorovat právě z výšky, a proto jsme si i my dopřáli půlhodinový přelet malým letadýlkem, ze kterého jsme si pohled na ně užili v plné parádě. Trochu jsem se bála, co na tenhle dopravní prostředek řekne můj žaludek (jednu špatnou zkušenost z minulosti už mám), ale všechno naštěstí dopadlo dobře. 🙂

A bylo to nejlepší rozhodnutí – jediným dalším způsobem, jak linie spatřit, už je jen vyhlídková věž, kde jsme taky byli, ale odtud jsou vidět jen tři obrazce, a to není ono. O něco víc cool ale byla cesta z věže (nachází se několik km za městem). Uprostřed pouště, kde opravdu není vůbec nic, jsme si stopli projíždějící dvoupatrový autobus, kde nás usadili do první třídy a za 3 PEN (15 korun) odvezli zpátky. 🙂

V městečku Nazca jsme pak ještě zůstali jeden další den (to je ta výhoda toho, že máme na cestování poměrně dost času) a užili si tu obrovské nedělní trhy a náboženské slavnosti se spoustou hudby a tance.

Zajeli jsme si taky na nedaleké akvadukty a na další archeologickou perličku, hřbitov Chauchilla. Tady se podařilo odkrýt desítky hrobů starých až 700 let. Díky stabilnímu klimatu a suchu se v nich zachovaly naprosto dokonalé mumie společně s různými obětinami. Byli jsme tu úplně sami a procházet se v širé poušti mezi strašidelnými mrtvolkami bylo až trochu bizarní. Ale super. 🙂

Další destinací, kam nás dovezl noční autobus, bylo krásné město Arequipa. Proč byste sem určitě taky měli zajet, až budete v Peru, se dozvíte v dalším článku. 🙂

Categories: Peru