Rok jsme se toulali světem a z toho celých 6 měsíců cestovali a zároveň bydleli v přestavěném autě (2 na Novém Zélandu a 4 v Severní Americe). Tenhle dost svérázný způsob cestování byl pro nás oba novou zkušeností, která nám přinesla tolik zážitků, že si je nechceme nechat jen pro sebe.

Ušetřené peníze a všechno po ruce

Život v autě je určitě jednou z nejlepších low cost variant cestování. Třeba Americe by se nám jen náklady na ubytování vyšplhaly za ty čtyři měsíce na víc než sto tisíc, ubytování tady opravdu není levné. Díky posteli v autě jsme tedy výrazně ušetřili a ubytko vůbec nemuseli řešit – odpadlo každodenní listování AirBnb nebo Bookingem.

Další skvělou výhodou bylo, že všechny věci jsme si vezli s sebou a nemuseli jsme každý den balit krosnu a dlouze se v ní přehrabovat pro danou věc, která byla vždycky úplně vespod, ať už to bylo cokoliv. 🙂 Věci v autě jsme měli skvěle zorganizované v plastových úložných boxech. Jednou nám nějaký pán na parkovišti před Wallmartem řekl, že jsme „The most organised people I’ve ever seen!“, když jsme si zkušeně skládali nakoupené potraviny do kufru jako tetris.

V kufru tedy byla „kuchyňka“ – s ledničkou (v případě Zélandu chladicí taškou a navíc dřezem), barelem na vodu, zavřenými boxy s trvanlivým jídlem a otevřenými boxy s pečivem, ovocem a zeleninou. V zadní části auta pod postelí bydlely kempingové židle a stůl a o něco blíž ke dveřím jsme pak měli uložené boxy s oblečením. Výhodou minivanů je spousta přihrádek a držátek na pití, které nám skvěle posloužily jako stojany na kartáčky, pastu, deodorant a suchý šampon a taky časopisy, power banky nebo lékárničku, které jsme tak měli vždycky při ruce a nemuseli se pro ně nikam propracovávat.

Totální svoboda a epická místa k přespání

Co bych ale vyzdvihla jako největší devizu, byla naprostá svoboda, kterou jsme díky autu měli. Nebyli jsme vázaní časem check-inu nebo check-outu a když se nám nelíbilo vytipované místo k přespání, tak jsme zkrátka (většinou) přejeli jinam. Na Aljašce bylo dlouho světlo, a tak jsme bez problémů mohli dojet do cíle třeba až po desáté večer, a ještě si za světla uvařit. Naopak, pokud nás přepadla únava během dne, prostě jsme si jen zastavili, zatáhli záclonky a dali dvacet. 🙂 Když pršelo, jen jsme si sundali boty a rovnou z předních sedaček zalezli dozadu, zachumlali se do spacáku a koukali na film. Prostě pár metrů čtverečních, kompaktní životní prostor a náš přechodný mobilní domov, který jsme denně využívali na maximum.

Občas jsme se nemohli nabažit těch nádherných míst, na kterých jsme spali. Moje nejoblíbenější místa byla na břehu jezera nebo řeky. Jednak z praktických důvodů – mohli jsme tam opláchnout sebe i nádobí – ale pak také proto, že ranní pohled na klidnou vodní hladinu, nad kterou se vznáší chomáčky mlhy, a jen občas ji zčeří třeba nějaká kachna, zatímco si třeba čistíte zuby, byl prostě k nezaplacení.

Tohle je příklad dalších míst, na kterých jsme spali a která rozhodně stojí za zmínku:

• Free kemp na břehu ledovcového jezera s výhledem na Mt. Cook
• Free kemp u jezera a ohradou s kravičkami v oblasti Coromandel, s nádherným západem slunce
• První noc v Kanadě, v Ontariu, u poklidné silničky nad řekou mezi stromy s prosvítajícím sluníčkem a poletujícím chmýřím
• Nádherné vyvýšené místo u řeky při přejezdu Yukonem, s vyhlídkou na divočinu
• Mrazivá noc na Aljašce u městečka Valdez na břehu ledovcového jezera s výhledem na epické ledovce a hory, které ho obklopovaly
• Za polárním kruhem na Aljašce
• Nekonečná poušť před NP Joshua Tree, kde se dala pozorovat nádherná noční obloha
• Free kemp u NP Zion, který obklopovaly červené skalní útvary

…a spoooustu dalších… 🙂

To mě dostává k tomu, že díky tomuhle skromnému a flexibilnímu životu v autě jsme se dostávali do každodenního kontaktu s přírodou a veškeré činnosti (pokud zrovna nepršelo nebo nemrzlo) jsme dělali venku. Venkovní vaření, venkovní snídaně a večeře, venkovní čištění zubů i chození na záchod za strom, zatímco vám veverka na hlavu shazuje šišky. 🙂 Mnohokrát jsme přímo z auta za soumraku pozorovali z okna divoká zvířata – na Aljašce u McCarthy losici s mláďátkem, u Grand Canyonu zase divokého bečícího jelena, v jižní Kanadě nám pod autem probíhali psouni… Zkrátka kempování v přírodě jsme si nemohli vynachválit. Ve městech to ale bylo o poznání horší.

Zoufalé hledání sprch

Zní to jako idylka, že jo? 😉 Už ale asi správně tušíte, že jako každá mince má dvě strany, stejně tak je to i u života v autě. V přírodě je to boží. Ve městech strašný. Při krásném a teplém počasí nechcete měnit. Když prší nebo je zima, trpíte, všechno oblečení navlhne a zatuchne a z podlahy pak odškrabujete vrstvu bahna. Za mě byla ale nejhorší hygiena.

V autě jsme vždycky měli k dispozici čistou pitnou vodu v barelu. Tu jsme pili, a pokud nebyla k dispozici alternativa (většinou), nabrali jsme si ji do lahví a takhle jednoduše myli nádobí a čistili si zuby. To bylo ještě úplně v pohodě. Horší to ale bylo se sprchami. Teplou a časově neomezenou sprchu si většina z nás doma dopřává každý den úplně automaticky, pro nás se ale na cestě stala spíš luxusem a odměnou, na kterou jsme se vždycky hrozně těšili. 😀

S Péťou jsme měli nepsané pravidlo, že nejdéle bez sprchy budeme tři dny, pak už to bylo opravdu nepříjemné. 😛 Sprchovali jsme v kempech, na plavečácích, ve sportovních a komunitních centrech, na benzínce pro kamioňáky, ve veřejných umývárnách určených pro rybáře, v laundromatech… prostě kdekoliv byla ta možnost. Na Zélandu jsme díky aplikaci CamperMate neměli se sprchou žádný probém – prostě jsme si ji vyhledali, předem jsme věděli, kolik stojí, a bylo. V Kanadě jsme se nejčastěji sprchovali v kempech (občas načerno). Na Aljašce byla sprcha ve většině laundromatů. V USA to ale bylo složitější, sprchu jsme si vždycky museli vygooglovat, často na místě vůbec nebyla nebo byla nehorázně předražená (na benzínce stála sprcha dokonce 12 USD!). Často taky byla omezená jen na několik minut a několikrát se mi stalo, že se mi do přístroje zasekly mince nebo tokeny a netekla vůbec. Do některých kempů nás nechtěli pustit, když jsme v nich nebyli ubytovaní, stejně divně na nás koukali v nějakých fitness centrech. Opravdu to bylo hrozně nepříjemné, ale vždycky jsme to ale nějak zvládli. Každopádně ale díky bohu za suchý šampon a vlhčené ubrousky! 😛

Bezdomovci ve městech

Ve větších městech (v Americe) to byl s možností přespání docela oříšek. Poslední záchranu vždycky představovaly parkoviště před obchodem Wallmart, kde ale celou noc svítila světla, byl tu celkem ruch a občas se stalo, že sem přitáhla partička teenagerů v pick-upech, rychle nám kroužili okolo auta nebo zastavili před ním a reflektory světel mířili přímo dovnitř. Třeba hodinu, než je to přestalo bavit. Na druhou stranu byl ve Wallmartu splachovací záchod a teplá tekoucí voda – luxus. 😛

Vždycky jsme si předem zjistili, jestli se na daném místě přespat dá, nebo je to zakázané – obhlídli si případné cedule se zákazem „overnight parking“ a přečetli si komentáře v aplikaci I Overlander. Jednou v Nevadě jsme si ale vybrali místo bez těchto zákazů, ale podle místní městské vyhlášky zde bylo přespání zakázané, což jsme nevěděli. Ve tři ráno nás probudila blikající modrá světla policejního auta a byli jsme vykázáni pryč. Trošku šok.

V LA jsme přespávali doslova někomu před domem – na klidné ulici u parčíku nebo na konci slepé ulice ve vilové čtvrti. Když kolem nás ráno chodili lidi do práce nebo venčili psy, zatímco jsme se převlíkali, snídali nebo čistili zuby, nejradši bychom se propadli. 😉 Ale nikdy nám nikdo nic neřekl. Naopak v San Franciscu jsme chytli skvělé místo na parkovišti, kde sice nebylo žádné zázemí (rozuměj na záchod jsme chodili za balvan, ale bylo na nás vidět z moře z projíždějících člunů), zato jsme měli parádní výhled přímo na Golden Gate Bridge nad námi.

Mnohokrát jsme při delších přesunech přespávali také na „rest areas“ u dálnice. Na rozdíl od těch českých byla odpočívadla v Americe o dost prostornější a čistší, také se splachovacím záchodem a někdy i s filtrovanou pitnou vodou, přesto tu byl dost velký hluk. Pro úsporu času při přejezdech to byla ale ideální místa.

Udělali bychom něco jinak?

Jak hodnotíme cestování v autě zpětně? Určitě bylo o dost náročnější, než jsme si představovali. Právě takové drobnosti jako absence sprchy nebo spaní na ulici či na parkovišti hlavně v USA byly časem už docela vysilující, ještě navíc když jsme si v tomhle prostředí a stavu večer většinou museli ještě najít čas na práci. Takhle zpětně si říkám, že jsme se možná mohli jednou za týden nebo deset dní trochu rozmazlit a přespat v nějakém motelu nebo placeném kempu (což jsme za celé 4 měsíce udělali jen 2x), rozložit si věci, pořádně vydrhnout nádobí i sebe. 🙂

V žádném případě ale nelituju, protože pozitivní zážitky ty negativní přebíjejí na celé čáře. Díky cestování a bydlení v autě jsme se podívali na desítky míst, na které bychom jinak vůbec nezavítali. Máme tolik zážitků – třeba když jsme v kanadské divočině při kempování museli dávat pozor na medvědy (což mi poprvé došlo, když jsem akorát dosmažila vajíčka se slaninou ke snídani, asi nejvoňavější jídlo, o kterém musel medvědí čumák vědět na kilometry daleko) nebo když jsem u NP Denali na Aljašce během večerní cesty „do křoví“ překvapila dospělého samce soba (nevím, kdo z nás dvou se lekl víc – každý jsme pak běželi opačným směrem). 🙂

Život v autě je tak trochu návykový a už teď plánujeme, že se na podobnou cestu vydáme znovu.

Categories: Postřehy z cest